str. 363
létla spolu; ba z rána, večer, v červánkovéni chovu zpívaly vaši jazykové z kovu. Vy uzdravily jste lidstvo putující a z dolů mládce, děvčata se rdící, a čarozvuků vašich svěží pel kněze i lid ? oltáři sprovázel. ? ? tomu lidstvu, jež teď v země stánku, zněly jste píseň ? tichounkému spánku; i mému synü mír, mně kruté žely svým z kovu jazykem jste poza-pěly, leč křídlem tonů srdce též jste nesly tam v nebes výš, by tužby všaké klesly, a zrak, jenž bolem krutým zaslzen, obracel ? Onomu se toužně jen, jenž dal i vzal. —• Za večerní
í ranní i písně hrobu mějtež požehnání!-------Teď umřely jste,
tichy jste i vy, když v nebi oblak plane nachový, a vámi nevolán kněz kalich kryje, zanikly f vaše milé melodie! —
Čeněk Zíbrt.
Směs.
Kobylky v Bystřici nad Pernštýnem r. 1693. V Bočkovém
opise pamětí bystrických (v Mor. zem. archivu) poznamenáno:
R. 1693, 17. August veliké množství kobylek od Bystřice na
čtvrt míle letělo a kde padly, všecko požraly, a na dvě hodiny
tak jako hustá mlha tmu způsobily.« Jan Tenora.
Střevíce z těsta. U Horní Kamenice na Klatovsku stál před dávnými časy na vrchu Hrádku zámek, jehož majitel dal jednou vystavěti most až do Stankova. Pán hradu měl však mladou, hrdou dceru, která byla tak pyšná a nadutá, že si dala Vy-hloubiti housky a pak si je obula místo střevícův. Když šla jednoii do kostela v takovéto obuvi přepychové a právě vstupovala na poslední stupeň, tu se propadla, a s ní také celý zámek. Její šlépěje však ještě nyní vtlačeny jsou v jednom kameni, který býval stupněm zbořeného mostu. Srv. Paudler A.: Sagenschatz aus Deutschböhmen. Leipa, 1893, str. 32: Die S'em-melschuhe. J. Soukup.
Svatební obyčej z Dubu ? Vodňan. Když jede svatba z některé vesnice do kostela, rozhazují svatebčané koláče na ulicích mezi děti, jež už zdaleka vyhlížejí, až »začnou lítat«. Viděl jsem obyčej ten v Bavorově. »Ale městští lidé to nedělají, to jen ti vesničtí. A ty koláče jsou vždycky horší než ony, jež mají na svatbě,« dodala jedna selka. Ferdinand Pátek.
Dětské říkadlo z Vel. Mezříčí. Jak jsou děti ve Velké Mez-říči na Moravě útlocitné! I když se posmívají kamarádům, aspoň ke konci to napraví něčím, co vzbudí zase sebevědomí. Ovšem nenávist ? »babě« zůstává nesmířena. Zapsal jsem si toto řikadlo posměšné: »Sousedův pytlíku, chytli tě na mliku, baba tě honila okolo komína; nemohla tě dohonit, musela se utopit.« Jos. Vlček (V. Mezříč).
|
