str. 366
její smrti byly, to jejich vyznání v tomto našem listu posýpáme, jímžto se Vaše Milost zpraviti ráčíte... Toto také oznamujeme, že sme téhož Jiříka obeslali před sebe a jeho sme se dotazovali, aby nám pod svú konšelskú přísahu věrnou pravdu pověděl (Jiřík byl člen městské rady) a on řekl: Buoh mi svědek, že nejsem nic vinen, než pohlavek sem jí dal, k tomu se znám. — Jinší »kázus« se přihodil r. 1639. Tenkráte 16. Martii Samuel Jílek, pan děkan města Volyně po vyžádání v místo radní vstoupení ohlásil: V příčině p. rychtáře (Albrechta Ch"vá-lenského), kterak jest on dne nedělního při pohřbu dobré paměti Doroty Hajtlerqvé na posvátné místo směl s právem přijíti, tím právem nějaká kola vyměřujíc, některým lidem přísahu vydávati se opovážil, dotazujíc se tudy, poněvadž jest to ? nemalému despectu, zda by to s povolením pánu bylo a dáleji o tom zpraven býti žádajíc. Proti tomu páni odpověděli: Co se p. rychtáře dotyce, jemu jest v tom, aby pro ubytí dalšího domnění, an se to od množství lidí mluvilo, že by zaškrcena býti měla, do příbytku jejího šel a to vyšetřil dle mnohých tomu podobných příkladů obcházením okolo mar těch lidí, na které by tak domnění bylo, zHa by se na kom vina naleznouti mohla, naporučení učiněno, ale aby on jaký despect činiti měl, o tom vědomosti není žádné. Frant. Teplý, archivář.
Léčení dětí. Od zarputilé nemoci dětské pomáhá se tímto léčením: Některý z domácích dojde do tří stavení, kdež jest nějaký jmenovec nemocného a vyprosí v každém hrst mouky. Je-li nemocen hoch, musí se jíti do stavení, kde mají jmenovce osobu mužskou; je-li nemocná holka, musí se zase jíti tam, kde mají holku. Dává-li mouku jmenovec sám, tím lépe. Na zpáteční cestě sáhne prosebník, neohlížeje se, třikráte po trávě, jež roste pod oknem oněch stavení, kdež dostal mouku. Doma utrhnutou trávu dají vařit a v odvaru tom uvaří z vyprosené mouky nudle. Po třikráte v pátek před východem slunce v polévce té nemocné dítě se vykoupe. Aby se polévka nezkazila, postaví se po koupeli někam do studena. Potom se nudle scedí, omastí a dají psovi sežrati. Psi všecku nemoc do sebe vtáhnou.
Jindř. Bačovský.
Pro vlčí mhu. Když hnával slouha ovce na pastvu, ženy prý schválně vybíhaly, zvedaly modré zástěry, kterými si přikrývaly tvář, dívajíce se tak na ovce a volaly: hu, hu, hu, já mam vlčí mhu. Ant. Novotný, Velíš na Vlašimsku,
Pověra o rubáši. Kdo šije nebožtíkovi rubáš, nemá prý dělati uzlíky, aby mrtvého netlačily. Také neradí se nit ukuso-vati, sic by se zuby vydrobily. Fr. Vaňous, Komárov.
Pověra starodávná o psu. Dostane-li hospodář darem již staršího psa, který se nerad spřáteluje s novým pánem ? ohy-
|
|
