str. 367
čr jně mu uteče při nejbližší příležitosti, má nový pán vytrhnout psovi tři chlupy z hlavy a dáti je do jídla psovi sežrati. Pes potom nikdy prý pána neopustí, aniž mu dá ublížiti.
Fr. Vaňous, Komárov.
Zápověd hry kosteční z r. 1348. »Chundlm z Brodu Německého, ty časy rychtář, Frencl, purkmistr a jiní přísežní zapovídáme hru všem v městě našem obývajícím, i podruhům, i příchozím buďto v kostky, neb v kuželky pod pokutou poprvé jednoho věrdunku, podruhé půl hřivny, potřetí jedné hřivny, aby ji dal hospodář rychtáři. A kdož neb kteříž se po čtvrté dopustí proti řečenému přikázání, den a rok prázden neb prázdni buďte města. A my: Hayman z Brodu Německého, rychtář, Henzlín Greffel, purkmistr a jiní přísežní, Jihlavští řečeného přikázání a ustanovení od řečených opatrných mu žův, předkův našich uloženého pochvaľujem, upevňujem ? potvrzujem, pokuty podepsané přidávajíce, aby, cožkoli jeden na druhém získal by, rychtář a přísežní bez odpuštění aby vzali a na městské potřeby obrátili. A pití na »jhru« dávané hospodáři nebuď placeno, ale ovšem buď ztraceno. Daly se ty věci leta Páně 1348 v ranném rozmlouvání v pondělí po svíčkách. A potvrzeno v pondělí den sv. Hypolita, léta téhož, ?
»Avšak také počítač hráčův a písař přihlédač nebo více jich vězte, že v/touž pokutu upadnou atd. Žádného člověka syn, služebník neb přítel, jenž jeho chlebem živí se, nemůž více prohřátí, než což má pod svým /pásem. A když na něm více v které hře ziští (— získá), nic míti nebude. A jestli že by i kdy falešnými kostkami neb jinou falešnou hrou :co na druhém získal, přemožen jsa dvěma svědky, ten kdož prohra, v ničem jemu nebude odpovídati, ale více za oklamávajícího jmín bude a rychtáři z desíti šilinkův odpovídati bude. Ani děti, ani čeledínové, jež otcův a pánův chléb jedí, statku v kostky prohřátí nemohou. To zapsáno jest v starých právech též císařských !! V čí ruce hrajícího falešné a nespravedlivé kostky hýly by nalezeny, jeho palec bu,ď uťat a všeho, což jest tou hrou dobyl, zbaven.« (Výpis z rukopisné knihy archivu města Velké Byteše, S. II. 2, str. 106. Kniha jest překlad »Městských práv« z první polovice XV. století.) J. Tiray.
Pavučiny ¦— pověra. Když děvečka nesmétá pavučiny ve světnici, říká jí selka: »Heleď, co máš od chlapců psaní.« Podobnou pověru o pavučinách uveřejnila v Českém Lidu t. r. Frant. Rezkova. Ant. Novotný, Velíš.
Hádání podle bílých skvrn na nehtech. Bílé drobné skvrny na nehtech nazývají mnozí »štěstím«. Podle toho, na kterém nehtu je toto štěstí, hádají: na palci znamená smrt, na ukaso-
|
|
