micky otravný dech moderny, chovalo se v úctě staré umění, starý zvyk a mrav v neporušené své ryzosti. Jinak po většině chodili jsme v kolejích »světových«, nebyli jsme svými.

Poznejme se! A předním krokem k tomu poznání bude, když se obrodíme ve směru kulturním a předním representantem tohoto směru je lidové umění, které v celém rozsahu musíme uplatniti a zhostiti se vlivů cizích, které nám otrávily celý svérázný vzduch idyllického kraje.

Poznámka redaktora Českého Lidu: Můj přítel, František Kretz, poslal mi 4. října 1900 v dopise svoje názory po vzájemném našem rozhovoru z oboru národopisu. Chystaje delší článek o dějinách národopisu československého, otiskuji další ukázky Kretzových názorů o karakteru ornamentu slovanského. Často jsme spolu hovořívali, někdy jsme v lecčems nesouhlasili, někdy dokonce jsme se rozcházeli. — Poukazoval jsem častěji, že dlužno vždy zároveň studovati ráz a karakter ornamentů ostatních národů i jiných svérázných památek, ne jen svérázných památek slovanských. Posavad nemáme však, bohužel, monumentálního, vědecky zpracovaného díla o karakteru slovanského ornamentu. Srv. dílo ředitele Dr. Bor. M. Drobnjakoviče: Jugoslo-venska narodna nošnja: Musée ethnographique de Beograd, Édition spéciales, 1. Costumes nationaux Yougoslaves, Beograd, 1930. Viz obšírnější referáty tyto i jiné v oddílu Literární rozhledy v Českém lidu.

Jestliže se lidové radovánky v době starší rozvrhovaly na celé období masopustu a v době mladší projevovaly ustavičnými bály a plesy — vlastní zvyky a obyčeje se vždy soustředily na dny poslední, neděli, pondělí a úterý před »Popeleční středou«. Říkávalo se jim proto také »ostatky« anebo »bláznivý dni«. Podle toho, na kterou dobu připadla středa (pro pohyblivost svátků velikonočních, byl masopust »krátký« anebo »dlouhý«).

Předzvěstí vrcholného veselí byl čtvrtek, zvaný »tučný«, kdy bylo zvykem připravovati tučné (mastné) pokrmy, zejména »kobližky« a »šišky« na sádle pečené. Nechyběla ovšem zabíjačka s »droby«, to jest jaternice a jelítka. Ten den si mohla děvčata při tanci vybrati třikráte tanečníka podle své libosti (Sulislav). Již týden napřed se upravoval hospodský sál, věnčil chvojím a zdobil papírovými kytkami a fábory.