Mikuláš: Deset božích přikázání, devět kůrů andělských . .. at. d.

Čert: Mistře . . . atd., pověz mi, co je jedenáct?

Mikuláš: Jedenáct panen zmordovaných, deset božích přikázání ... atd.

Čert: Mistře . . . atd., pověz mi, co je dvanáct?

Mikuláš: Dvanáct apoštolů, jedenáct panen zmordovaných, deset.. . atd.

Někde zkouší takto hospodář biskupa, jinde biskup hospodáře. V té věci panuje úplná libovůle. Zkouší-li mikuláš hospodáře a tento nedovede dobře odpovídati, bývá od čerta bit.

Hlavní součástkou celé akce je bití; dárků nosí a rozdá anděl málo. Jen tak děti tu a tam něco dostanou.

Poznámka. Viz Č. Zíbrt, Ohlas obřadních písní velikonočních (Haggada: Chad gadja, Echad mi iodea) v lidovém podání, Praha, 1928.

Dne 27. června 1867 byla vydána zápověď zvláštního proroctví, jež se šířilo rychle po zemích českých i rakouských a v opisech kolovalo i mezi vojskem, se zálibou se vykládalo a opisovalo. Text německý byl vždy ku zapovědí přiložen. Text německý v české úpravě:

Před 300 lety prorokoval zbožný mnich v klášteře Libanonském, že přijde doba, kdy rozzuří se boj tuhý mezi světskou a duchovní mocí, který otřese hluboce všemi národy na světě, přivede ke skonání a sjednotí veškeré lidstvo v hrůze a strachu pod jedinou víru, do ovčince římskokatolické církve. Mor, nemoce všeho druhu, války, revoluce zničí větší díl lidstva a teprve rok 1874 přinese mír a pokoj přežádoucí.

Kdo přežije rok 1874, bude šťastný, tomu nastane zlatý, blažený věk, kdy utichnou sváry. Století 19. přinese v letech 1840 až 1874 krvavé války, otřásající světem.

Dva orlové se pozdvihnou a budou se potírati, brzy ten, brzy druhý zvítězí, až přijde čas, kdy sletí se skály orlík a sklene duhu míru mezi národy. Světská moc papežská zajde, Italie zmohutní, zesílí a Řím stane se sídelním městem. Rakousko bude hynouti, Vídeň bude třikráte obležena, upadne v bídu. Uhry zaniknou a Polské království bude ochranou víry. Prusko podrobí si celé Německo pod svou korunu jedinou, všichni knížata se poděkují