uhlí vyhrabu je, vždy nebezpečnost ohně ? očekávání jest; podobným způsobem v kuchyni podvlíknutý trám, na kterém komín stojí, nesmí tuze nízko býti. A při vystavení nového komína se podobné trámy docela zapovídají. Při všech staveních zděné komíny býti musejí. A kdokoliv znova stavení vzdělávati bude, musí komín zděný býti a žádnému se nepovolí, bez zděného komína stavěti. Mimo toho i také chlebové pece zvenčí a topiči pece a kamna ve světnici často, zdaž rozpuknuty nejsou, bedlivě šetřiti se musí, a kdekoliv se něco podobného vynájde, téhož se tejkajícího hospodáře, bez odkladu ? správě přísně přidržeti.«

Oheň často byl zaviněn kouřením tabáku nebo svícením loučemi (dračkami). Bylo povinností rychtáře pečlivého, aby napomenul ? opatrnosti a poroučel: »Na kouření tabáku, též na světla s dračkama, po hůrách, chlívích a stodolách chození, rychtář s konšeli, nápodobně jeden každý hospodář pod trestem na svou čeládku bedlivý pozor dáti, ano jeden každý soused pod trestem lucernu míti povinen jest.«

Jinou starost měl Vavák s příchozími cizinci, šenkýř i každý soused byl zavázán, aby se ptal každého cizího člověka, přicházejícího do vsi, má-li povolení, pas nebo písemné vysvědčení vrchnostenské. Kdo se nemohl vykázati povolením, byl odveden ? rychtáři, který jej dobře opatřil vězením a oznámil to do Poděbrad úřadu vrchnostenskému. Kdo by se opovážil v obci takové cizí lidi u sebe chovati, byl »potažen ? vyměřené pokutě ? ? trestu«. Zápověď týkala se i cizí čeládky, kteráž bez písemného povolení vrchnosti nesměla se nikde v obci zdržovati a kdo ji tajně proti zákonu u sebe přechovával, byl trestán stejnou pokutou.

V tehdejších válečných dobách měl Vavák starosti také s vojáky sběhy. Pro srovnání s nynějšími tresty vojenskými zajímají tresty přechovavačů: »Kdyby některý obyvatel v obci se opovážil dezentery u sebe zdržovat a tajit neb vojáku příležitost ? utečení dodat, ten a takový obyvatel nejenom přísně potrestán, nobrž, nechť on jest starý neb mladý, bez ohledu osoby, za rekrutu, odveden býti má; naproti tomu kterýkoliv nějakého dezentera zadrží ? ? ouřadu dodá, ten dle obyčeje 24 zl. jménem odměny dosáhne.«

Rychtář Vavák netrpěl v obci her karetních a pomocí konšelů bedlivě dohlížel, aby ani hospodáři ani čeládka (zejména na pastvách) neoddávali se ziskuchtivým hrám a trestal hráče pokutami. Věděl, kdyby sám »nepřetrhoval« těchto her, že by konec konců byl sám volán do Poděbrad »na kancelář« ku pokutě a stejnému trestu, jaký byl vyměřen hráčům karet.