přísný rychtář postřílením dobytka tam přistiženého nebo za-jmutím a kromě toho ještě majitel bude pokutován a trestán. »Ten však, který by se opovážil hradbu neb příkop okolo paseky rozložiti, nebo jen dost málo poškoditi, ten a takový opovážlivý škůdce zví, co jej nepříjemného následovati bude.«

Zakazoval Vavák zároveň krádež lesní. Kdo byl do paden po třetí, byl dodán do vězení na zámek, »do domu kázně«.

Aby byly cesty ve vsi a silnice v pořádku, nařídil rychtář, aby každý majitel pole nebo louky spravoval cesty, pokud sáhaly rozměry jeho majetku lučního nebo polního, staraje se také o vyhazování příkopů a trativodů kolem cest a silnic.

Často docházel Vavák buď sám nebo s některým konšelem do hospody, jsou-li sklenice, nádoby, řádně vyměřené a »cimentirované.« Která sklenice neměla »patřící« míry, hned ji Vavák roztloukl. Zašel pak Vavák při podobné úřední obchůzce ? řezníkovi, ke kupci ? ? židovi, prohlížet závaží, zdali jest také správně a řádně »cimentirované«. Neváhal pak zajíti i do statků, má-li každý soused dokonalou a řádně cimen-tirovanou obilní míru. Kde našel míru nesprávnou, ihned ji lámal a rozbíjel.

Z rychtářské činnosti Vavákovy zasluhuje dále pozornosti, jak bedlivě dohlížel nasousedy nedbalé a [neopomíjel, když ho neposlouchali, oznamovati je do Poděbrad na úřad. Jako pravý otec celé obce pozoroval a napomínal, »zdaž jeden každý své role, jak patří, ? setí připravil a zdaž své role, jak na zimu, tak i na jaře, náležitě a potřebně zsel.« Vybízel, aby sousedé často) a pravidelně osívali pole jetelem, aby byla píce pro dobytek, kdy se luk nedostávalo.

Rád měl Vavák koně a doporučoval je na statkuj chovati. Podle panského nařízení radí sousedům: »Při rozdělení gruntu při každém dílu gruntu koňský potažní dobytek držeti od nejvyššího místa s tím obzvláštním doložením nařízeno jest, že kterýkoliv by se tak nezachoval, téhož dílu gruntu prázen býti má.«

Řídě se patentem z r. 1781 varoval Vavák před marnotratností a před dluhy. Napomínal s výstrahou: »Kterýkoliv hospodář svůj grunt zadluží, aneb spustí, žádného, aniž toho nejmenšího vejminku ? očekávání míti nebude.«

Přijímač, který od čeládky přijímal ? záhubě hospodářův »tchoř e«, kradené obilí nebo cokoliv jiného a tím čeleď sváděl ? nevěrnosti, byl ihned od rychtáře z Milčic vypuzen.

Pro dějiny školství zasluhuje vzpomínky, jak se staral Vavák o pravidelné školské vzdělání dětí i dorostu. Ve Vavákových rychtářských řádech zapsáno zvláštní napome-