nutí o škole: »Dle nejvyššího přísného poručení mají se letního času doma nepotřebné, zimního času však všechny děti do školy posílati a ostatní zrůstlé děti a čeládka má se nedělního času po poledni beze vší vejmluvy a pod trestem do školy odesílati.« Rodiče dětí, ? učení schopných, které po vsi pobíhaly, byli pokutováni. V létě při pasení dobytka aby nanejvýš dva čeledínové byli, poněvadž při množství pastevců tropí se jen čtveráctví, hraní kartu a jiné bezbožnosti.

Kdo se, opovážil z vozů, kde se odvážel »císařský magazín« (t. j. předepsané dávky obilní), jen dost málo vzíti nebo něco zfalšovati, byl přísně trestán a pokutován.

Z všeobecných patentů přibírá Vavák do své rychtářské rukověti také zápověď dovozu cizozemského zboží do Čech, to jest: »cukr, kafe, sůl, sukna, aksamit, cíc (z něm. zido; kotun, tenký, tisknutý nebo malovaný), kartoun, manžestr, batist, šátky, majolik, t a b á k.«

Porozumíme, vzpomínajíce na tehdejší rozháranosti náboženské, proč Vavák zakazuje hádkyovířea hašteření o přednost některého vyznání: »Přísně se zapovídá, by se žádný neopovažoval jeden s druhým o víře se hádati, neb katolíky ? nějakému jinému náboženství nabízeti a lákati; neb v tom pádu velký trest vyměřený jest. Načež obzvláštně šenkýřové bedlivý pozor dáti ? ? takovýmu o víře hádání nižádným způsobem nedopouštěti a kdyby něco podobného vyskytnouti se mělo, to šenkýř pod trestem ihned rychtáři oznámiti povinen jest a rychtář takové práznomozké a opovážlivé hrbo-tluky dle zasloužení potrestá, napotom příběh ten ? ouřadu přednese.«

Hrozíval Vavák sousedům a celé obci, kdo se nebude říditi těmito předpisy, že Poděbradský vrchnostenský mušketýr Konopa na pokyn rychtářův provinilce potrestá, nebo na kancelář do Poděbrad dovede a po odsouzení do »domu kázně« zavede. (Příště dokončení.)

Zdrojem radostných požitků, pramenem obživy chudých bývalo na Písecku po dědinách u vody provozované rybářství. Zvláště před vánočními svátky sháněly se ryby, jak bylo možno.