Předchozí 0067 Následující
str. 64

Zvláštní způsob rybaření bylo přelívání »tůní« a »jezer«, totiž hlubokých to jam z doby rýžování zlata, v nichž místo zlatého písku při »velké vodě« často uvízly mnohé ryby.

Byl to přeradostný pocit, odměna veliké námahy, když dno tůně vykazovalo bohatou kořist rybí směsi; bývaly tam hlavně líni, pískory, štíčata a okouni, zvaní ševčíci. Pískory skýtaly o Štědrém dnu masíčko do černé omáčky. Žel taky někdy lopotili se přelejvači marně. Dravá vydra vylovila drive než došli ke dnu.

Po zregulování Blaníce zaniklo přelívání snad navždy. Ryb v řece zregulované jest málo, velká voda nepřijde a tůně vyschlé zarůstají žabincem.

Proto mizejí i tak zvaní »tiší blázni«, to jest rybáři sváteční na udici, kteří trpělivě trávili na březích celé sváteční odpoledne, hlavně v tichých polohách a u břehových »vejtržků«, které byly komorou ryb.

Zaniklo i chytání ryb »pod břehy«, kdy poplašením zakalením vody ryby se ukrývaly do řas pod břeh říční a rybáři rukama hmatajíce chytali je do »prahoušle«. Zaniklo chytání zakázané »na krongle« neb bodla, jimiž pod čistým ledem hlavně seskupené parmy a paroustve v ložiskovém družstvu byly z nasekané studánky nelítostně nabodávány a tím chyceny.

Zaniklo již docela rybářské pytláctví noční, totiž líčení na šňůry, na vnadidla do háčků, zakázané ovšem; zmizelo navždy i chytáni do čeřenu, které hlavně v době blížící se bouřky bylo výnosné. Mnohého způsobu chytání není škoda, byl často nelítostný, hlavně na krongle. Chytání na udici, do čeřenu a vylévání tůní jest ovšem škoda, hlavně pro vrstvy chudší, které měly občas obživu, ba i menší výděleček odprodejem chycených ryb.

I bohaté rybníky při výlovu skýtaly chudině obživy hojné. S napětím čekali již kluci na hrázi se sudníky (košíky), až zavzní po posledním nevodu (síti) z hrdel lovců radostné »hoří«. Ihned se nahrnulo klučí drobotiny do loviště celé klubko a každý hledal v bahně ponechané ryby malé, okouny, línky, papriky a štičky. Větší ryby se pak pekli jako pochoutka hlavně dětí, malé se očistily, usušily v peci nebo na kamnech a přes zimu se přidávaly jako koření do bramborové polévky, která byla velmi chutná, sytá a výživná.

Rybáři udicoví měli i svoje pověry. Nejvíce »braly« ryby na udici, upletenou před východem slunce na Velký pátek anebo položenou a zakopanou v mraveništi přes bouřku.


Předchozí   Následující