str. 74
radním.« (Zápis v Knize pamětní pro město Vysoké nad Jizerou.) Zdena Hochová.
Pověry štědrovečerní na Táborskú. Nakřísá se psu do očí dvěma křemeny &. dá se mu buchta s Česnekem uvnitř, tři kousky česneku se mu dají do tlamy, a otevřeným oknem se pak vyhodí ven po zadku, aby byl hodně zlý. Hospodyně pro každou kravičku odloží na stůl tři míšeňská jablka, k tomu dá malou vánočku, a sváže vše dOi uzlíku a dá přes to ubrus a nechá tak do rána na stole. Před východem slunce to uklidí. Když se potom kravička otelí, dá každé hospodyni její podíl; budou hojně dojné. Doporučuje se potříti si na Štědrý den obočí zaječím sádlem, potom nikdo člověka po celý rok ne-uhrane. Na Štědrý den schovávají se slupky česneku, a pak při bolení zubů se jimi nakuřuje tvář, aby zuby nebolely. Také kosti z ryb od Štědrého večera se schovávají, později se roztlukou a dávají se krávám do »lízání«. Jos. Šach.
Bílá barva symbol smutku. Posud na Domažlicku při pohřbech ženy vdané nosí smuteční šátek barvy bílé, ručně doma z bílého plátna vyšitý. Bílý šátek plátěný jest znakem smutečním jenom u žen vdaných, a to jen ve vsích, kde se kroj dosud užívá. Srv. Zdena Hochova, Český Lid, roč. XXX. (Prosím o jiné doklady, že bílá barva je barvou smuteční.) M. Kolařík.
Koleda z Kostelce nad Vltavou u Vorlíka. Dejž Vám Pán Bůh, páni milí, štěstí, zdraví, požehnám; štěstí, zdraví v> tomto domu, nesem Vám dobrou novinu. Panna syna porodila, panenství neporušila; hned ho na své ruce vzala, nynej, nynej mu zpívala. Zpívali jsou mu anděle v nebi radostně vesele. Nech-me my pastouška, řkouce: Poďme do Betléma předce; nechť ty ovce kdo chce pase, poďme do Betléma předce. Nájdem tam dítě s Marií, to dítě vládne vším světem. Vzali kadidlo a myrhu začali křesťanskou víru. Proto my jsme dnes přišli k Vám, že se narodil Kristus Pán. Novou píseň Vám zpíváme, štědré koledy žádáme: nejprv pane hospodáři, ať se koně, voli daří, potom, paní hospodyně, bude mít štěstí na svině, krávy bude mít hodný, pozná užiteček hojný. Který jest pravý mládenec, dá mi pár grošů na věnec, který mi nic nechce dáti, ten šátek s penězi ztratí; bude mít za to odměnu, dá mu Pán Bůh starou ženu. Frant. Kuchta (r. 1892).
Na den sv. Štěpána prvomučenníka (26. prosince) obléká každý čeledín časně ráno kalhoty, aby nebyl líný na vstávání; zmeškal-li by, a podala mu je děvečka, byl by po celý rok líný a ospalý. Naopak zase čeledínové děvečkám podávají (ale sukně). — Ten den také časně ráno kydají pacholci i děvečky hnůj dobytku. Nepřivstane-li si na to děvečka dosti časně, dává jí čeledín nade dveře chlévní hnůj, aby, když opozdivší se otvírá, na
|
|
