Předchozí 0145 Následující
str. 142

31. Co jest to: Bůh to nikdy neviděl, papež málo kdy, král častě ji a sedlák to vidívá každý den? Sobě rovného.

32. Kdo se dříve narodil nežli rodiče jeho? Kain a Abel.

33. Co se zpívává v chrámu Páně po Kyrye? Eleison.

34. Kteří lidé za našich časů jsou větší nežli velbloudi? Skoupí boháči. Nebo lehčeji velbloudi skrze ucho jahelné projdou, nežli boháči skrze bránu nebeskou.

35. Jak bych mohl člověka přes střechu jednou rukou přehodit? Když bych člověka napsal na papírek a na kámen přivázal.

36. Z kterého zvířete po smrti ostatky vykrákají, jak sluší za ublížení? Z volových rohů hřebeny.

37. Co učinil Bůh před obličejem všech lidí? Nos.

38. Co jest to: Čím je to více svázané, tím čerstvěji to běhá? Noty.

39. Kdy bývají zajíci nejchutnější ? Když pečení se požívají.

40. Co je silnější kamene? Železo. Co železa (silnější)? Oheň. Co ohně? Voda. Co vody? Oblaka. Co oblak? Větrové je rozhánějící. Co větrů? Člověk, který větry stáhnout může, na př. ve větrnici. Co člověka ? Víno. Co vína ? Spaní. Co spaní ? Smrt. Co smrti? Spasitel světa, který nad ní zvítězil. (Poznámka: Zíbrt, Ohlas obřadních písní velikonočních, Praha, 1928, str. 358 až 372: Kdo je na světě nejsilnější?)

41. Bez barvy červení, černá je, nečerní, nežere, přede skáče, štípne až do pláče, není žádné ptáče, časem si vyletí, hádejte, mé děti, co je to? Blecha.

42. Je panna není muž, má hubu jako nůž, na hlavě čepeni, přec nevěsta není, bez noh je, bez šatu, zubí se na patu; když

z lesa chodívá do něho hledívá? Sekera.

43. O jedné nožičce, po stole židličce, hopsá si vyskočí, dokola se točí; nevejská, nezpívá, jenom si brunčívá? Čamrda.

44. štípu, pazouru nemám, nedělám žádnému bolesti; předci slzí každý, když mne mrtvého bére. Křen.

45. Jdou po sobě švihlé dvě co sestry písmeny, věř mi, jestli se tážeš kde, řeknu ti v abecedě. Pakli sadíš do řadu ? nim písmenu obdivující, v tom se ti hned vyjeví, dosti počet veliký. Jestli ale přisadíš, nemocen, čeho sám ty užíváš, pak se teprv můžeš ty k tomu sám posadit. (Stolík.)

46. Táže-li se kdo z vás na věci tvářnosti jakési, buďto že je krásná, buďto že je škaredá, z odpovědi nejmenší vezmi slovíčko, má ono ti první té věci být slabikou. Vezmi jinou po polích z byliny blankytně kvetoucí. Přes ní pluk švábů plul, mně jí býti mořem. Představuje sklad ten překrásné zvíře polesné, nimž Cechie slavná dávno se již ho-nosí. (Jelen.)


Předchozí   Následující