Vo hejkalovi.

Marie Horká (z Podolí u Bobrové) : Kdys mně bylo vosum-náct let, byla sem prvně v Maria Cel. Šli sme ke Třem Dubom. Z Jam Mužátko nás ved, byl zpěvákem. Část poutníků se vodě-lila, ale Mužátko jím povídal, že nejdou dobře; my ale, deset ženskejch, sme se držely z Mužátkem a povídaly si, že pudem jinde na noc. Tu slyšely sme: héj — héj ¦— héj! My ženský myslily, že to druhý proceství dává nám známost; ale Mužátko povídal, že je to hejkal. A taky přej proceství to povodil po celou noc až do rána. Někeří se jen s proceství pochlubili, že je vodil hejkal.

Kača Spálená měla přátele v Jamách a pomáhala jím japka dycky zbírat. Přet svátkem (nedělou) běžela dom, nechtěla tam zvostat. Dyš přišla do Maňkof, slyšela šramot jako dyš to dříví fšecko jedno na druhý padá. Vona přej se nevo-brátila, pryč sypala, ale v duchu se modlila, a dyš vyběhla z lesa, že přej uš nic nebylo, jen že slyšela hlas: tobě dal čert radu! — A Kača nebyla tak bojácná!

Náš dědoušek jel vod Hradešína po silnici a přijel na nejakej Bródek mezi Piskulínkou u Podolí, koně že přej mu fry-kali, frkali, nechceli jít, a von že slez z voza a dívá se, co by to bylo, že nechceli ty koně jít; vidí, že přes silnicu jako dyž dvě dřeva sklátí; von že poznamenal se svatým křížem a že se to ztratilo.

Fr. Málková (z Dol. Bobrové) : Pacholci f Podolí f pazderní pekli japka a řepu. Je tam borovinka, a byl tam na ní hejkal. Voni si řekli: aš ty japka upečeme, tak na něj kříknem! A dyš na něj do vokna křikli, tak tu byl hnet hejkal a pořát na ně do vokna: héj, héj, héj! Tak se celí zaďáli, jak se polekali. Tisknařka, stará bapka f pazderní, vzala kus, chlapy zajmula a vyhnala ven.

Šel chlapec z matkou do Pikárca; nosila tam buchty (koláče) a mouku. A dyš šli dom, hejkal byl na borovici. A chlapec povídá: maminko, já se pudu na to podívat. Ale vona mu nedala. Chlapec povídal, já se tam pudu ešče podívat, co je to. Přišel k tomu g borovici a promluvil; a spadlo to dolu a tak to mělo hlavu jako radelní kolečko. Chlapec se lek a za matkou uprašoval. A uš nepudu nikdá se podívat a třísl se jako prut; já sem ti povídala: nechoť tam!

Fr. Trnka (z D. Bobrové) : V Hemzálkový pazderní v Jamách třeli a křikli na hejkala, a hejkal přiběch, pazderna shořela.