a když by zvonil v veliký, tehdy ? tomu mají dáti 1 gr., aby od těch bylo dáno společně 4 gr., a jestliže by na věži kdo chtěl, aby jemu zvoněno bylo, tedy 1 gr. přidají a nic víc.

Dále od kříže 1 gr. a od salus 1 gr., to jest od starodávna bylo zachováváno, a to, kdož by sobě to ujednal na panu purkmistru.«

Ze zprávy této se dovídáme, že měli tehdáž v Pelhřimově při děkanském kostele čtyři zvony větší jako posud. Největší zvon, jenž váží 48 centů, a jejž nyní nazývají »Bartoloměj«, tehdáž slul prostě »veliký« a byl nepochybně překřestěn, když r. 1596 kostel sv. Bartoloměje, dřívější kaple zámecká, poněvadž stojí ve středu města, byl prohlášen za hlavní neboli děkanský.

Dále vypravuje zmíněné usnesení, že se o pohřebních průvodech tehdáž vyzvánělo pravidelně na zvon druhý, menší, který si dosud zachoval jméno »Dominik« a který váží 26 cent-nýřů. Vyzvánělo se ovšem podle zaplacení buď zvony menšími nebo většími, jedním nebo také všemi.

Nad kostelem samým ční menší vížka, na které byly patrně zvonky menší (nyní jest tam jenom zvonek »sanktusový«), a bylo-li o pohřbu a snad i při hranách pro větší slávu i těmi vyzváněno, platilo se zvoníkovi více.

Zajímavo jest, co znamenalo zvoniti »Salus«. Zdá se, že to bylo vyzvánění jaksi mimořádné, že bývalo obvyklé asi jen u rodin zámožnějších a že se za ně platilo zvláště. Dělo pak se, když byla rakev po vykonání obřadů církevních spouštěna do hrobu, jako se spouštění to v dobách našich provází na mnohých místech hudbou. V městě Klatovech byl prý zvyk ten zachováván dlouho' a říkáno mu »Salva«.

Na kolik zvonů mělo býti vyzváněno, oznamovalo se v Pelhřimově samému purkmistrovi, který pak v každém případě nařizoval, čeho třeba. Co se platilo za vyzvánění do záduší,. v pamětech není zaznamenáno.

Historií Pelhřimova na vědeckém podkladě zabývá se prof.. dr. Josef Dobiáš, tamější rodák.

V starší době sbíral látku ? dějinám pelhřimovským, (ukázky v »Českém Lidu«) ředitel gymnasia V. Petrů.

(Pozn.. red.)