do Ořechoviček Pater Wurm, nadšený vlastenecký kněz z Olomouce, věrný člen družiny Sušilovy, dávný přítel naší rodiny a vyzval mne, abych se pokusila v našem kraji sebrati vše, co charakterisuje individuelní život, duši obyvatelů našeho kraje. Chápala jsem ideu, ale nevěděla jsem, jakým způsobem ji uplatnit. Uložil mi sebrati tance, hry, obyčeje. Pilně jsme se dali do hledání a přemýšlela jsem, jakým způsobem dopíditi se starých zkazek a obyčejů, když nám bylo známo, že obyvatelstvo se dávno přizpůsobilo novému duchu času, zanechavši svůj samobytný původní ráz.

Vzpomněla jsem slov německého spisovatele J. Her der a, že se duše národa nejlépe zračí v jeho písních, zvycích a obyčejích.

Naše maminka zanechala nám sbírku Sušilových národních písní a tam jsem našla nadpis: »Králky«. Hledala, volala jsem po dědině, ozve-li se snad ještě nějaká »Králka?« A ozvala se přes 75 let stará babička Anna Párová z Ořechoviček; nastal každodenní styk s ní, vzbuzovali jsme v její paměti vzpomínky na zaniklý zvyk, jehož ozvěnou zůstala pochůzka se Smrtolkou, také již vymírající.

Pátrala jsem dále. Našla jsem ve Střelících, Tuřanech, Šla-panicích, Chrlicích, Blansku, Vilémovicích a j. písně králenské, ale žádný obřadný pohyb neb tanec, jen obvyklé pochůzky mládeže v době svatodušní a velikonoční s obvyklým nošením »Májičky«, neb Smrtolky (kamenováním Čaramury) Mařeny s velkonočním říkáním: »Kráhuli, kráhuli, dejte vajíčko červený« atd., ale nikde nebylo staré královničky.

Jednoho dne mne došla zvěst z odlehlé horské dedinky Ko-zárova u Bedřichova (na Tišnovsku), vysoko v lesích ležící, o každoročních pochůzkách a tancích králek ... Nemeškala jsem a zajela do hor. Zde předvedla nám asi 601etá žena Bouš-ková s děvčaty svátečně nastrojenými, květinami ozdobenými, 12 rozličných tanců.

Zvlášť překvapena jsem byla při vstupu králek na prostranný zelený palouk v zahradě, kde král, jda v čele králek, vítal s poklonou králku tímto oslovením: »Králko, královno, králko vývolno, že sobě oblíbil prstýnek stříbrný, šátek vyšívaný. Helo!«

Královničky utvořily kolo, postály, sepjaly ruce jak ? modlitbě, pozvedly oči k nebi, klátily vrchním tělem vpravo, zas vlevo, zpívajíce zbožným hlasem: »Sv. Duše stůj při nás, ty matičko pros za nás. Helo! Helo! Helo!« . ..

Po první přípravné výstavce r. 1888 v Ořechově u Brna pro velkou Národopisnou výstavu pražskou r. 1895 zařizovali jsme r. 1894 výstavku v Troubsku.