str. 180
místem popravním a stávala tam šibenice od dob Karla IV., který udělil Kožlanům mezi jinými i právo vykonávati ortel a stavěti šibenici.) Jar. Janata.
Směs.
Čištění studánek na jaře v St. Táboru. Na jaře, když po několik dní je sucho, děvčata chodívají večer čistit studánky. Činí tak čtyři dny po sobě, každého dne na jiné straně vsi a vždy u tří studánek.
Sejdou se obyčejně před desátou hodinou na některém místě (obyčejně u kostela) a zpívajíce nábožné písně ? ?. Marii, za déšť a p. jdou ke studánkám. Jedno z děvčat má hrnec, jedno motyku a jedno koště. Hrncem nejprve vodu vylyjí, motykou bahno vykopají a koštětem vymetou. Ostatní se při tom stále modlí. Pak dají do studánky drobečky z chleba a tři vrbové proutky. Domů ubírají se zase zazpívajíce. U kostela se pomodlí a jdou domů. Jos. Švehla.
Slavnostní letní čištění studánky ve Sloukovicích. Dr. Jiří Guth-Jarkovský bystře popisuje ve svých cestopisných a vlastivědných črtách krajiny a studuje se znaleckou důkladností povahu a život lidový. V »Českém Lidu« chci budoucím věkům zachovati roztomilý obrázek jeho »Vybírání studánky«.
O pravidelném ročním čištění studánek psali vedle popisu pouhého bájeslovné, Kollár, Krolmus, Amerling, Hanuš, Kulda, Erben a jiní. Když očistíme zrna skutečná od plev vybájených, zbude jádro pravdy, jež znova zachycuje z lidového podání dr. Guth-Jarkovský (Národní Listy, 1894, č. 263).
Sloukovice, maličká vesnice, nevím jestli víc než deset čísel, mezi nimiž lesovna knížete Kinského vévodí jako královna, kolkolem samý les a jen na jednu stranu, jakoby schválně obzor zde byl vysekán, čarovný výhled do širého kraje, jakých poskytují jen Čechy východní, ? Přelouči ? ? Pardubicům, do labské planiny, na níž mihotají se města a vesnice, že jich nespočítáš; ztrácejí se pak v mlhách dalekých, jež táhnou se od krkonošských hor. To jsou Sloukovice.
Bývá už podletí, když přijíždím sem, na postrach veverkám, zajícům a koroptvím spíš pro zábavu. V ten čas je nádherně na malé vysočině, jejímž středem je tam myslivna, pak v těch hvozdech, do kterých svítívá podletní slunce, pořád mírné, a které nešumí v tom klidu už podzimním. Je tam ticho, velké, nesmírné.
V ten čas také děvčata sloukovská, jichž přece je tam několik, mívají svou slavnost »Vybírání studánky« na louce u myslivny. Letos připadlo to na odpoledne mariánského svátku.
|
