@S@Směs.
Kolem studánky trčelo několik zelených větví a uprostřed nich na kusu lepenky visel nápis namazaný červenou hlinkou: »Bůh, čest a vlast. Na zdar!«, bezpochyby sloukovská devisa (heslo!).
»Strejčku, střel do toho,« vybízel synovec Tonda, štvanec vybraného vkusu. »Naschvál, jak se to rozbije.«
Vtom však už z hospody ozvala se hudba, nějak divně složený sextet a tři družičky s příslušným průvodem kluků a starých bab blížily se ke studánce. Průvod rozestavil se kolem studánky, nejhezčí z družiček vystoupila z řady a držíc v ruce kytice počala vázanou řeč s pozdravem docela moderním:
»Má úcta, pánové a dámy! My máme studánku roubenou, v ní rozmarinku sázenou, sázel ji tam malý zahradníček, Panenky Marie synáček.
Panenka Maria mně povídala, když ho pod srdcem nosila, když ho budu ctíti a chváliti, že mně ho bude darovati.
Tak vás žádám všecky vespolek, byste ho se mnou ctili a chválili, aby sme se v nebi pak všichni shledali.
Vy mládenci a panenky, napijte se vody z této studánky, napít se jí každý může, vždyť je lacinější nežli od šenkýře.
A vy páni hudebníci, hleďte pěkný pozor dáti: až do hostince přijdeme, nenechte na sebe volati.
Hleďte pěkný valčík zahráti, nebo víte, že ta naše děvčata pravá chtějí míti muziku až do samého rána; někdy se jim toho ani nedostává.
A vy staré babičky, vemte se za ručičky, pěkně domů pospěšte, do hospody nechoďte, abyste nás neviděly a o nás neklepaly. Vivat!«
Jako honorace a jediní hosté musili jsme se ovšem také napít vody notně zkalené rozšlapaným okolím.
»A voni taky přijdou večer do hospody, jó?« zvala švarná druž na večer ? tanci. Tomu nebylo lze odolati. ..
Snad právě proto, že tohle zákoutí je tak krásné, ví o něm málokdo. Zajděte odtud na Míčov a od kostela máte pohled na kus Čech, jenž vyrovná se i nejlibějším pohledům kraje duryn-ského; hrad lichnický a jezírko pod ním zanechá ve vás doživotní fotografii... Čeněk Zíbrt.
Ze slovníku drvoštěpů. Drvaři, drvoštěpové svoje zvláštní utvořili si názvy. Po »letech« poznají sílu a zdraví kmene. Lety jmenují smolné kroužky na kmenové dřevo vině. »Vej vrž«, t. j. pokažený kmen léta ztrácí. Porazí-li paseku, musí se dříví »křesat«, osekávat. Třídí se na »stavětiny«, t. j. dlouhé dříví na stavby a na »palivové« dříví v metrech. Odcházející drvaři si nosí domů »vandrůvku«, t. j. břemeno dřev na zádech jako kousek mzdy za svoji práci. Některá stará dřeva mají »lasy«, t. j. pukliny jako lasy bývají ve skalách. M. Kolářík.
