Polska.) Zápisy a vítězství. (Upadek řádu za dob husitských až ? počátkům reformace. Boje s luterstvím. Útrapy a vnitřní rozklad řádu za války třicetileté. Řád se zotavuje z utrpěných ran. Snahy v řádu o zevní lesk. Magistři dosahují hodnosti prelátů.) Konec. (Události po smrti magistra Daniele Schlechta až do potvrzení Kryštofa Hellmanna. Křižovníci pod vládou pruskou. Následky války sedmileté v řádu. Zrušení řádu. Doslov.) Působiště. (Řádové hospitály ve Slezsku. Řádové kostely a některé k nim příslušenství. Křižovnická duchovní správa ve Středě (1444—1573). Křižovníci administrují komendy maltézske.) Poznámky ? II. dílu. Seznam vratislavských mistrů. Seznam pramenů. Doplňky a opravy. Ukazatel. — Upozorňuji na zajímavé původní zápisy, které budou důležitým pramenem a pomůckou při studiu agrárních dějin. Na straně 127, 128 čteme: »Ježto staré pozemkové zápisy byly namnoze zničeny, peníze sirotčí, kontribuční, zádušní z pokladny vyloupeny, nastal nutně po skončení války nesmírný právní zmatek. V této chaotické době byl na místě Jan Jiří Männer, jenž na se vzal ohromný úkol na rozsáhlém území křižov-nických statků a vesnic poddaných ohraničit všechny pozemky, založit nové pozemkové knihy a tak zavést opět právní pořádek. Jako bývalý vrchnostenský úředník, než ještě vstoupil do kláštera, měl veliké zkušenosti, jako starostlivý převor i velkou oddanost ? řádu i ? lidem, aby ? úkolu tak těžkému se ctí mohl býti práv. Shledával tedy, kde a jak mohl, staré zápisy a záznamy o lidech osedlých; kde nenalezl nic psaného, přibíral ústní výpovědi hodnověrných svědků, v přísahu vzatých; putoval ode vsi ke vsi, od čísla ? číslu, od rychty ? rychtě, obnovoval rychetní řízení, usiloval, aby byly řádně prováděny volby rychtáře a úředních osob, aby zjištěn byl pravý vlastník každé usedlosti, udána správná výměra rolí, luk, pastvin. Onu obrovskou práci vykonal za nesčetných »vejchozů«, od mezníku ? mezníku, kde se dokopával a dohrabával »svědků«, totiž střepů, cihel, zrní, uhlí a j.; od dubu k dubu k »vejstavným kmenům«, kde hledal zaražených hřebů, nebo kované hřeby sám zatloukal neb vysekával znamení; »od člověka ? člověku«, jejichž nekonečné spory rovnal a smířil. Začal na den sv. Doroty 1648 rychtou u sv. Petra na Dvoře Hradisku a skončil práce v roce 1652 na rychtě pšovské. Výsledkem této veliké práce a zároveň památníkem na století jest veliký urbář, kromě rejstříku o 588 psaných listech, z nichž každý vypráví nejen o neskonalých námahách tělesných i duševních svého původce, ale i zároveň výmluvně svědčí o důvtipu, obezřetnosti, spravedlnosti a snaze, by se každému dostalo, co jeho jest, aby slabší újmy netrpěl a aby ani nejslabší — sirotci a lidé pře-