k peci a ke kamnům, i ono, které bylo používáno ke svícení. Samozřejmé, že jest důležitý nejen popis předmětu, ale i způsob topení, vaření a svícení, často velmi zajímavý a rozmanitý.

Ještě rychlý pohled do okna a zahrádky pod ním. Tam Dudou nejoblíbenější květiny se svými lidovými ŕ jmény a ty nám také nesmí ujíti.

Když jsme tak popsali příbytek, podrobíme výzkumu jeho obyvatele. A již ze zvyku počneme nejdříve starým krojem.

Netušíme ani, jak důležité poznatky čerpáme z jednotlivých součástek, z jich střihu a výzdoby, když jsou podrobeny odborníkem důkladné analyse a srovnány s podobnými zjevy u jiných národů. I to, co na prvý pohled považujeme za přežitek městské módy, objeví se ve zcela jiném světle.

Z vědeckých závěrů soudobého studia lidového kroje jest patrná souvislost vývoje od nejstarší doby, nejméně vsak od pozdního středověku, a to znamená velmi cenný doklad o nepřetržitosti domácí lidové kultury.

Proto také nebudeme rozlišovati jednotlivé součástky podle výzdoby, nýbrž všem, i těm nepatrným a podružným, věnujeme stejný zájem i péči. A tu také dbáme nejen kroje svátečního, nýbrž i všedního, a konečně se všímáme stejně důkladně i kroje tak zvaného úpadkového, protože i ten jest složkou celkového vývoje.

Nejlépe popisovati kroj tak, jak se postupně podle součástek oblékal a tu při každé jednotlivé části je třeba všímati si nejdříve materiálu a jeho provenience, pak střihu, dále výzdoby a konečně způsobu, jak se na tělo klade a ve kterou dobu roční se nosí. Zvláště nás budou zajímati ony součástky, které mají zvláštní obřadný účel, a proto si je zvláště popíšeme. Tak na příklad oděv nevěsty, ženicha, oděv smuteční, při krtinách a tak dále.

Důležitou jest vůbec úprava ženské hlavy, zejména účes a výzdoba jeho ? určitým příležitostem.

Pak nezapomínejme na oděv dětský, počínaje nemluvnětem a konče dospělostí.

A nyní teprve přejdeme ? výzdobě. Na analysu ornamentu se neohlížejme, to jest práce vědeckého pracovníka. Pro nás je důležitější, abychom předně shledali ty nejstarší kusy výšivek, třeba jen v chatrných zbytcích, abychom zjistili, kdo dříve vyšíval, zdali se to dělo řemeslně či po domácku, zdali do výbavy či ? denní potřebě. U každého kusu stanovíme přesně stáří a provenienci; nestačí, víme-li, kdo výšivku užíval, zejména ne tenkráte, provdala-li se dívka do jiného místa a přinesla si výšivku s sebou. Také bude důležito vyzvěděti u nejstarších lidír