Č. S. Veľká forma gipsová, na tak zvané »tlačené taniere do formy« nebo také »staroverské«. Dříve se užívalo při džbán-kařině forem hliněných, později sádrových. Které talíře kru-haři nemohli na kruhu vytáčet, tak je formovali. Byly to především ty druhy širokého ríadu, které se prvně v Holičské továrni vyráběly (1743—1827). Okolní i vzdálené slovenské džbán-kárny je jako novotu odtud převzaly a vyráběly hlavně v So-botišti, Stupavě, Bolerázi a Vel. Levárech. Některé jsou kulaté i oválné. Jmenovaly se: taniere »staroverské«, »tlačené« oválné, mise »na maso«, mise »pečénkové«, »na šalot« (čtverhranné), mise »šlinglované« a p.

Popisovaná forma má 34 cm v průměru, výška 7'5 cm a je poměrně slabšího řezu. Průměr vlastního talíře je ??5 cm. Je pracována z dobré sádry a má jasný zvuk. »Draxlovaná« čili obtáčená je na džb. kruhu a tak trošku »našišato« (na jeden bok). Aby vnitřní plocha formy nebyla jednotvárná, ozdobil ji výrobce 8 kruhy, vždy 2 spolu vyrytými do sádry. V prostředním kruhu je vyrýpnut letopočet 1818 a nad tímto v dalším kruhu G. H. Forma pochází nejspíše od Gura Holeše, džbán-kaře bolerázského, který tu dlouhé roky pracoval a zemřel 9. II. 1823 a měl 59 roků. Netřeba se nad tím pozastavovat, že Holešova forma se našla v Kittovském vrštatě. U Kittů se nejdéle pracovalo a tak ze dříve zaniklých druhých dílen Kittovci si vercajk brali, případně kupovali, který se jim nejlépe hodil. Ze zkušenosti uvádím, že jako vandrovali tovaryši, tak se přenášely i formy. Ferdyš Kostka stupavský do nedávna choval velkou formu mísovou se značkou M O, pocházející od džbán-kaře Michala Odiera z Košolné a Rafael Odler z Modry mně prodal formu oválnou se značkou J ? = Jana Kostky z r. 1828. Řez formy je u dna 4 cm silný, na boku 1'8 cm, okraj 2'20 cm. Je velmi šikovná do ruky. Průměr dna talíře je 22 cm, jeho okraj je 6 cm široký. Z venku je sádra poněkud dírkována zubem času.

Postup výroby tlačených talířů.

Tyto nepatřily do »riadu«, nýbrž se vyráběly většinou na zákazku a k jídelním súborům. Je známý na př. jídelní soubor s fialovým divokým kancem (z Bolerázu). Napřed se udělal štuk z hlíny, obyčejně v místě džbánkařově (deska u kruhu, kde se hnětla či kleslovala hlína). Štuk je ležatý hranol hlíny, podle potřeby veliký, kde se hlína po vrstvách stejnoměrně na sebe roztírala. Pak se vzaly 2 úzké rovné deštičky a přitiskly se ? vrchu štuku na protilehlé strany. Posunovaly se stejnoměrně níže, vždy asi o 5 mm (podle potřebné síly plátu) a drátem se vrstva hlíny po celé ploše štuku odřezala. Tak se pořezal celý štuk na pláty. Plata se dala na rovnou desku potaženou