jemnějším plátnem. Plátno bránilo přilepení se hliněné plotny ? dřevěné desce. Tu se hliněná plotna dřevěným válkem vyválela. Válení mělo dvojí účel: za 1. aby budoucí střep mísy byl hustý; za 2. aby všechny »lufty« (malé prostory vzduchové) v tenké vrstvě hlíny se nacházející praskly, jinak by v budoucím talíři při pálení popraskaly. Pěkně vyválená a zhuštěná plata se dala na formu a dlaní se opatrně vtiskovala hlavně na prohýbaný okraj a útor formy. Potom se tato dala na kruh, zatočila a svrchu se houbou příští nový talíř pěkně zahladil.

Čerstvě vytlačený talíř se nechal nějaký čas utuhnout na formě a opatrně se pak sdělal. Uvnitř se potom na kruhu houbou zahladil, okraj křivákem zakulatil a oškrábal a talíř byl hotový. Aby se talíře pří tuhnutí a sušení nepokřivily, obracely a kladly se na sebe hore dnem, nebo i na holou desku. Tyto talíře byly bez fízlů a někde se jim přilepovala ouška na pověšení ze spodu.

Dosud žijící džbánkař Miško Odler dobře si pamatuje desku plátnem potaženou (na válení plátů), kterou jeho dědo Michal dovezl v I. pol. XIX. stol. z Košolné do Modry od džbán-kaře J. Štefáka. Někde pláty na desce neváleli, nýbrž hned na formy tlačili. Formy na tlačené talíře se dříve více méně nacházely v každém vrštatě.

Č. Ą. Otisk razítka J. Huysyho. Patrně si amphorář J. Huysy zkoušel nové razítko do kousku hlíny a tuto dal pak vypálit. Zkouška je nepravidelný hranolek pálené hlíny 6'7 cm dlouhý, 3'1 cm široký a 1 cm vysoký. Vlastní razítko je tvaru nepravidelného obdélníka s kulatými rohy 2 X 3'8 cm. Nad slovem Boleras jsou písmena I H. Hranolek je z bělavé husté hlíny. Písmena jsou postupně ke konci jména větší. Dosud jsem zjistil ještě 2 mistry, kteří svoje jméno tlačili do výrobků, a to Jana Odiera I O a Jana Kittu I K v první třetině XIX. století. Džbánkaři bolerázští museli mít čilé styky s dělníky továrny holičské, když měli o výrobě tak dobré prameny, které potom doma uplatňovali. Značky se razili do nádob měkkých, polotuhých.

Ö. 5. Dřevěný šín. Stojí za povšimnutí, že po padesáti letech klidu v Kittově vrštatě uchoval se tento dřevěný kousek. Je dosti zdravý, báječně vyhlazen a »ošúchaný«, což je doklad, že se jím dlouhé roky pracovalo. Šíny se dělávaly ze slívového dřeva, protože s tímto dřívím se nádoby nejlépe hladily. Šinu se též užívalo ? vytahování všeho nádobí vysokého na kruhu při točení. Je to staré džbánkařské náčiní, patřící také do jejich cechovního znaku. Šíny bývaly i hliněné aj plechové. Dřevěné byly nejšikovnější, neb byly lehké do ruky. Užšího konce na-