Předchozí 0231 Následující
str. 228

podrobnostech. Nalezli tyto zapomenuté papíry po Vavákovi v železné truhlici na půdě, kdež v této bezpečné schránce odolaly několika požárům Vavákovy usedlosti.

Opatrně rozvažuje Vavák v srdečném, upřípiném listu, zaslaném otci svého; zetě, Václavu Vomáčkovi, o jeho námitkách a požadavcích věna. Opatrně a s lítostí netajenou rozebírá překážky, které staví soused Vomáčka lásce vdovce syna ? panně dceři Vavákově, slohem jadrným, prozrazujícím písmáckou sečtělost, slohem a jazykem, na tehdejší doby zubožené češtiny dosti správným, poněkud napodobujícím staročeská úsloví a způsob listů staročeských, jak ukazuje již začátek:

»Pochválen buď Ježíš Kristus. Mně vzáctně vážený pantáto, pane Vácslave Vomáčko! S upřímným vinšem zdraví, prospěchu a požehnání božského spolu s panímámou a synem Vácslavem i se všemi přináležejícími. Na vaše psaní mně dne 16. ledna 1786. roku odeslané, dost lítostně sice následující odpověď činím.

Předně tak, jak ta smlouva napsaná jest, vy sám pantáto, příčinu jste k tomu podali, když jste řekli: Grunt nepouštěti, až budete chtíti, neb až po smrti, proti čemuž já nic neříkám, ale naproti tomu zase s vámi se srovnávám v tom, že taky mé dceři věno nedám, až vy svému synu živnost dáte.

Za druhé, vy jste řekli: kdyby váš syn dřív umřel, že dcera moje tam nic míti nemá, žádné dědičné právo ? čemu. Tehdy já dceru mou jako pannu synu vašemu jako vdovci a ještě s hned běžící pomocí a věnem tam dáti mám.

Za^ třetí. Jestliže mám dceru mou i s vaším synem do vaší vůle aneb až do vaší smrti živiti, proč ji raděj doma před tváří svou bych neživil, třebas s mužem nějakým, jenž by si ji jako mládenec vzal.

Za čtvrté. Já jsem, můj milej pantáto, dříve nic od vás neslyšel takového, jen to, abych vám dceru dal. Kdybyste mně váš oumysl dříve byli zjevili, já bych byl řekl, že nemám nic a váš Václav mohl nějakou mohovitejši nevěstu dostati.«

Svoje poměry majetkové naznačuje Vavák, upřímně přiznávaje: »Kterak já něco upisovati a připovídati mám, když nevím, budu-li moci splniti; neb já rovně jako jiní mnozí, hotových peněz nemám, ani bohatství, jen se ve všem na dobrotu božskou bezpečím a doufám, že nejen to, ale více mně Pán Bůh nadělí, co mému dítěti mocti dáti budu. Pakli ne, buď Boží vůle, nad možnost svou nic připovídati nebudu, neb mne tomu učí mnozí příkladové. Ostatně všecko do vůle Boží poroučím a vy, můj milej pantáto, můžete taky svou vůli, jakž nejlépe rozumíte, vyplniti, já vám žádné regule nechci podávati a sebe


Předchozí   Následující