plačtivá. . . Qapná, příčin nemající, žena bývá zlost činící, quílívá pro malé věci, někdy chce z domu utéci. Rejdivá a repe-tilka, není s ní pokojná chvilka, roztržka, rzeditelkyrě, při tej muž začastý hyne . . . Šeredná, šeplavá máti, též mužovi radost krátí; šňupá-li a kouří tabák, radš za něj dá, nežli za mák. Toulavá a tanečnice ráda chodí na opice; těkná, trachna která bývá, mužovi hanbu činívá. Xychta škaredého máma, ta na muže pozor dává; Xantifčiny má-li mravy, ta muže pomejma slaví. I, to slovo ženy mnohé mívají napohotově; řekne, když dělat nechce, tak muže rozhněvá lehce.«

Proti nešvarným vlastnostem žen podobných staví Vavák zrcadlo žen hodných, které muži oslazují život i sobě působí radost a obapolné štěstí rodinného života. Aspoň ukázku, která poučuje, že tehdejší hodná panna nevěsta honosila se ne pěti a sedmi, nýbrž jedenácti pl Vybírám některá písmena význačnější :

AbCDa MraVVo CtnostnejCH žen k rozMnožen/ jej//Ch nejDražš/ Cti, na Faše sLožená Letos (17. listopadu 1810). Jako: O přeslavná paní světa.

»Foremna, do všeho trefná, jest ozdoba domu pěkná; francouzských šatů když nemá, aj krásná jest česká žena. ..

Laskavá a libá v řeči, ladná (poznámka Vavákova, vysvětlující neobvyklé slovo: hezká, pěkná) bez mužové péči, lítostivá a bolestná, toť jest v mnohém boji vítězná . . .

Poslušná, pilná, pečlivá, pobožná a pamětlivá, plodná, pěkná, přívětivá, pokojná, pracná, příznivá, takovou kdo má ženušku, Anku, Káču neb Bětušku, radost jest s ní živu býti, kýž je jich mnoho ? najití.

Quchařka dle stavu svého, qu potřebě pro každého, qvůli muže odevzdaná, žena budiž požehnaná ...

Xychtu příjemného žena, dojde lásky mezi všema, xamemu muži příchylná, zůstává v běhu svém pilná . ..

Živná se nic nevyhýbá, nechť teplo neb zima bývá. Životná když jest bez viny, bývají radostné krtiny.«

Složil Vavák dceři Kateřině také žertovnou násobilku, kde líčí vlastnosti žen zlých i dobrých. Zdá se, že se Vavák obával, když tak nemilosrdně tepal škaredé vlastnosti některých žen, aby si tehdejších žen nepohneval. Proto na závěr lichotí, že vedle žen nehodných také zná mnoho žen dobrých a jak prý si jejich dobroty a hodnosti váží:

M/Lostná žena, skrze poCžet hLeDaná, b/ež/C//ho rokF.

»1. Slyš, jednou jedna jest jedna, kdo si pěknou ženu zjedná, dvakrát dvě dělá to čtyry, když jde někam, nemá víry.

2. Dvakrát tři, to pravějí šest, poctivým ženám dejme čest, dvakrát čtyry dělá osm, nedej lízat med vosům.