láhve atd. Bylo zvykem, že se po krátkém učňování hned každý stal výborným historikem umění proslavených fajansí. Dr. Černohorský zatím po dlouhé době zdlouhavé, napřed nevděčné a napínající práce prostudoval vše a po letech seznámil nás s habány se stanoviska zcela nového, před tím neznámého.

Vědecká tato práce dra Černohorského pojistila dnes nezvratně jasnou pravdivost odborníkům u nás i v cizině, kde a kterak provozovali fajansové výroby (počínajíc huterskými hrnčíři až ? »toufarům« a ku džbánkařům).

Potěšil nás autor »Počátků habánských fajansí«, že všímal si také pilně i vědeckých výsledků, otiskovaných v Českém Lidu od prof. J. Kouly (»Příspěvek ku poznání československé majoliky« v Českém Lidu, ročník VIII., 1899, str. 66).

Spisovatel »Počátků habánských fajansí« ovládá veškerý netušený materiál, přístupný v končinách rozmanitých, ve veřejných sbírkách, museích i v soukromých pokladech. Obrázky v knize jsou sličné, srozumitelné. Spisovatel postupuje s osvědčenou střízlivostí, s vytříbenou kritičností. Dr. Černohorský s vědeckou pohotovostí vše přesně rozvádí. Opírá se všade o výklady spolehlivé, přesvědčivé, dokázané vlastním přesvědčením, kde každou památku měl spisovatel ve vlastních rukách, před svým zrakem. A dále odkazuje ještě spisovatel na hojné, všestranné citáty, na ukázky jednotlivých statí. Po prvé zpracovány jsou tyto základní otázky z oboru habánských fajansí, posud ponejprv v literatuře odborné a chlubíme se po prvé soustavně, co znamenají samostatné cechy řemeslníků, zabývajících se vyráběním fajansového nádobí, což se stalo charakteristickou zvláštností pak hrnčířů, pozdějších huterovců, no-vokřtěnského původu habánského.

Přeji snaživému spisovateli dalšího, plného a šťastného zdaru!

Rudolf Janovský, Eduard Peck, kulturní pracovník valašský, ve Valašském Meziříčí 1931. Otisk: Naše Valašsko, roč. II., čís. 2, str. 7, obrázek na str. 3. Srv. Český Lid XXXI, str. 152 až 154. Pěkně ocenil tuto činnost Peckovu redaktor Zá-Ihotského sborníku Fr. Kratochvíl v 3. čísle časopisu Bezkydy-Jeseníky (str. 42—44) článkem Průkopník turistického zpravodajství Eduard Peck. Upozornění na důležitost Skopalíkova archivu v Záhlinicích jako cenného pramene pro vlastivědné badání, taktéž oceněno vlastně až po dvaceti letech. Archiv ten, obsahující listiny z let 1284 až 1848 a mající 1314 čísel, byl později podrobně prozkoumán a odborně uspořádán děkanem a spisovatelem P. Petrem Tesařem z Tlumačova. Regesta (výpisy) listin uveřejňovány byly v Časop. mor. musea zem. v Brně, ale když časopis zanikl, vydal Tesař za přispění Národní jed-