ženy do klína nebo na zem, dělají někde »tvrdé polštáře«, kterých používají při mytí podlahy pod kolena. Zeptájí-li se děti: »Mami, kdapa budou doderky?« Dostanou odpověď: »Já ti spařím vostenky. Chceš je na modro nebo jak je chceš?« (Kožlany.)

Když vidí hospodyně, že se draní chýlí ke konci, ustrojí poslední večer »doderky« nebo »voderky«. Při dodrání se čeká, kdo sedere poslední pírko, že bude »pejřová bába«. Toho se každý bojí a nechce se jí státi. Vždyť by jí zůstal po celý rok až do příštího draní. Avšak přece někdo se jí stane. Tomu potom dají do vlasů »vostenky«, »popejří« ho a posmívají se mu. Že se to neobejde bez veselosti, je jisté.

Konečně je sedráno poslední pírko. Peří se uschová se stolu a hospodyně přináší na stůl. Pravidelně se odbudou doderky kávou nebo čajem s buchtou, jinde i dortem, třenou bábovkou a rozličným pečivem, podle kuchařského umění hospodyně nebo domácí dcerky. O doderkách se i tančí při tahací harmonice, gramofonu nebo někde se spokojí jen hřebenem. Ale veselo při doderkách musí býti, stejně jako po celou dobu draní.

Co se dá dítěti nejprve ? jídlu, to po celý život nejraději jí. Když se dítě narodí, přijdou do stavení »sudičky«, aby dítěti usoudily jeho osud; dobře jest dáti chléb a sůl na stůl, aby sudičky našly něco ? jídlu a za to dítěti šťastný osud usoudily.

Když se zatočí novorozené děvče do kalhot (mužských), bude z něho »vdavanda« (t. j. bude míti ráda mužské).

Kolik matce zemře dítek, tolik má matka překročených stupňů do nebe.

Světýlka v advente po lukách a močálech chodící jsou duše »nekřtěnátek« (dětí, které přede křtem zemřely).

Kdo se na »novou« neděli narodí, vidí mnoho strašidel.

Matka nemá pro zemřelé dítě malé příliš naříkati, neboť tím dítku ubližuje: Kantůrkové z Leskovic zjevilo se zesnulé dítě za vraty v pravém poledni a prosilo ji, aby neplakala, že je andělíčkové od sebe vyhánějí.

Žena nemá se vyhýbati dětem: jedna žena zasila na radu nějaké báby mák do střevíce, když měla jíti na oddavky; než