str. 356
docházejí s několika stran stížnosti, že v mnohých zábavách baráčnických tančí se našimi sousedy a tetičkami v národních (selských) krojích moderní tance. Snad ani nepřipadá takovému »rozdranděnému« tanečníku, jakým dojmem působí na trochu kritického diváka takové — Florida — Shimmy — atd., jak se ty k nám dovážené tance jmenují, když jsou tančeny tanečníky v krojích národních. To prohýbání a vlnění těla atd. se ? našim národním krojům nehodí a kroje národní jsou přímo profanovány. Což není dost našich pěkných českých tanců ať řadových neb kolových? Konšelstvo Veleobce pojednavši o těchto zcela oprávněných stížnostech, žádá veškeré své obce a jich činovníky, aby tančení moderních tanců v krojích národních nedovolovali při svých podnicích ať jakéhokoliv rázu! Vždyť porušuje se slib, který každý soused a teta skládal při svém vstupu do obce, »že bude kroj předků svých v úctě a vážnosti míti«! P. ml.
Kmotrovství. Čestnou funkcí bylo a jest dosud křestní kmotrovství. Proto nemá se nikomu odepříti, ani nepříteli. Kmotrům se líbá pravice, vzdává pocta a dává čestné oslovení »kmotříčku«. Kmotrovstvo se v tradici dlouho udržuje. Podle dosvědčení starých zápisů křestních bývalo kmotrů několik. Levans, t. j. na rukou držící, byl hlavní kmotr a ostatní při něm stáli jako svědkové, často počtem až 10. Dětem z levého boku pošlým a z nepoctivého lože zrozeným kmotrovali obyčejně chudí kostelníci, špitálníci a poustevníci.
Mezi kmotry hojně se uvádí držitelé statků, pánové stateční a urození rytíři (na Čížovsku hojně kmotrovali Dejmové a Černínové), sládkové, šenkýři (pantátové), oficíři panští (úředníci), mlynáři od řeky, kantoři, kněží a panské čelné tehdejší služebnictvo, jako klíčný, komorná, piksmistr, »tašen-tréger«, myslivec, písař, kasír , mušketýr a jiní. Dětem vojenských otců a matek kmotrovaly zase osoby vojenské, felča-rové, fírové, ženy jejich anebo vysocí páni vojenští. Dětem opuštěných chuďasů, cikánů, osob natrefivších se kmotroval vždy někdo z té vsi, kde dítě se narodilo. M. Kolářík.
Staročeské pozvánky na krtiny v 16. století. V Třeboňském archivu vybral jsem si před lety rozmanité pozvánky staročeských šlechticů na krtiny, na kmotrovství. Z originálu vypsal jsem si z všelikých dopisů tyto pozvánky, týkající se let 1517—1589. Poznamenávám vždy datum a jméno šlechtických rodin.
(1517. Famil. Švanberk 1.) Henrich ze Švanberka na Zví-kově píše strýci a kmotru Krištofovi z Švanberka: »Jako mi píšete, že jest Pan Buoh ráčil pomoci paní manželce Vaší a dceři mé milé a že Vám Pán Buoh ráčil dáti dceru, z kteréhož
|
|
