a témuž děťátku mému kmotrem býti a za ně se Pánu Bohu v rukojemství postaviti a dá-li Pán Bůh v sobotu před tím na tím zazeji ? večeři ke mně na Bystrý přijeti ráčíte.«

»Suchoty« v Opavsku. Na Hradci žila osoba, která dovede velmi šikovným způsobem zahánět »suchoty« u dětí. Dítě suchotami stížené se položí na stůl, na kterém leží 2 nože křížem přes sebe a nad kterými se musí odříkat jisté modlitby a září kání. Nato se dítěti nařízne ostrým nožem ve způsobe kříže kůže na pravé a levé hýždi a pak na křížích na hřbetě. Na to se vezme suchý chléb a střídou se krev z ran prýštící vytírá, při čemž zase se modlí a zaříkává. Zkrvácený chléb musí se spálit, jinak »suchoty« by nepominuly. Co tu nebohé dtě musí vytrpět při takové inkvisici, možno sobě snadně představit, a myslím, že nejlepším prostředkem pro takovou zahá-něčku souchot byl by kriminál nebo při nejmenším blázinec rodičům, kteří takovou surovou proceduru na svém vlastním dítěti dovolí. (Op. Týdenník, 1908, c. 52, dne 4. července.)

Z domácností. Můj muž je pažloutný (pažluta), dnes chce vařenou večeři, tak nevím, mám-li koupiti ohřáté párky, nebo teplé jiterničky. Co si to vzal za ženu, vždyť je to boží dárek holá otruba! Muž se jejího vaření navolil, už první oběd měla uhozený. Dnes s ní není řeč, ofoukl ji prašivý vítr. Zbylo ve sklenici trochu vody? Ani klut. Řízne-li se hospodyně z neopatrnosti, říká se, že ji navštívil pan Šikovný. Hoří-li lampa malým plamenem, to se svítí za nebožku Mlsnou. Jsou-li kamna zanesena a oheň nemůže vzplanouti, říkají: To nám to dnes hoří, jako když se po smrti vandruje! Není nad modré šaty! Sedm let je nosím, ještě jsem je neprala a jsou jako nové. Maminko, kupte mi nový klobouk, tenhle už mám osm let. Koupím, ale ukaž mi dříve ten starý. Když jej prohlédla, usoudila: Ještě nemá díru, tak se může nosit dál!

Píseň »Bože, před Tvou velebností na kolena padáme« jest Pánu Bohu nejmilejší, Hodní manželé bydlili blízko kostela. Bylo právě dušiček. Muže bolely zuby, měl oustřele a proto nespal. V noci vidí vcházeti do kostela procesí dušiček. V kostele zvony se rozzvučely a píseň »Bože, před Tvou velebností na kolena padáme« bylo slyšeti až ve světnici. Muž probudil ženu, aby také poslechla. Když to ráno sousedům vyprávěli, ti usoudili, že je píseň ta Pánu Bohu jistě nejmilejší.

Vrány. Mladý sedlák se chtěl ženiti a rozhlásil, že tu si vezme, která v příštím dnu uvidí nejvíce vran. Ptal se prvé,