Předchozí 0362 Následující
str. 359

druhé, třetí, a každá z nich pochlubila se značným počtem. Ale ženou jeho stala se ta, která ho odbyla odpovědí, že neměla času vrány počítati. (Vypravovala Jos. Králová z Prahy.)

    Fr. Homolka.
Dudy. Dětská hádanka (srv. K. J. Erben, Písně, 1862, str. 18, č. 74) od »milevského dudáka«: »Zabili hod, odřezli ho, toť chodí a zpívá.«    V. Karásek.

Chození s »matičkou« a »Lucou« ve Vizovicích na Moravě.

V tu neděli po sv. Mikuláši (na svátek početí Panny Marie) chodí večer dosud u nás »matička«. Oblečena je »celá v bíle«, na hlavě má rovněž bílý šátek, nohy má buďto bosy, buďto obuty v bílých papučích. Tvář má zamoučenou, bílou, zuby, mívá někdy z »kvaku«(?) Chodí do stavení obyčejně samá a s prutem, jímž ty děti, které se modliti nechtějí, šlehá. Hodné však a poslušné děti obdaruje. Bývá to obyčejně již starší osoba ženská. Zvyk tento naznačen jest v Č. L., IV., na str. 341.

V práci »Lid na Vizovsku« se však o něm Ed. Peck ani slovem nezmiňuje. (Vizovice na Moravě.) — Chození s Lucou. Ten večer před sv. Lucií chodí po dědinách okolo Puchová na Slovensku do těch chalup, v nichž jsou malé děti, Luca. Jest to ženská osoba, podobně jako »matička« celá bíle oblečená. Na hlavě mívá někdy síto, bílou plachtou pokryté. Od »matičky« liší se zvláště tím, že má v ruce místo prutu husí křídlo, jímž, ničeho při tom nemluvíc, stěny světnic kolem dokola ometá. Při tom kážou matky dětem, aby se modlily. Zdá se mi, že tato slovenská »Luca« (13. prosince) i moravská »matička« (8. prosince) představují bytost jednu a tutéž.

    Josef Čižmář.

Pověrečná pořikadla z Písecka. Přijde-li šestinedělka ? muzice, bude tam jistě pranice.

Aby se dobytče na trhu dobře prodávalo, má se nakouřiti vosím hnízdem.

Hřebík a předměty od železa nemají se zvedat a nositi domů, přinášejí neštěstí.

V pátek se nemá žádná práce začínat, je to den nešťastný.

Při odchodu z domu, má se vykročiti pravou nohou.

Jde-li člověk někam, nemá se vraceti; vrátí-li se bude míti neštěstí.

Potká-li chodec po ránu starou bábu, přeběhne-li zajíc přes cestu, bude smůla celý den.

Potká-li po ránu kněze, bude míti nehodu.

Viděl jsem, že žena žnoucí trávu na mezi, když mě jako kněze potkala, místo poděkování na pozdrav, plila na srp, aby odehnala smůlu.

Zdá-li se o knězi, bude v domě hádka.


Předchozí   Následující