Slezsko« II., 1903, str. 179, 192). Tuto zvláštnost sdílel s opavským krojem také úbor venkovského lidu t. zv. lašského Těšínská, kde také (podle Vyhlídala) »lašská« košula měla rozporek (zvaný »ňadra«) »na hřbetě«. »Později nosili Laši přehýbací límce, »ňadra« však zůstala vzadu; teprve od 40—45 let (tedy asi od 60. let 19. století) mají rozporek napředu.« Souhlasně s J. Vyhlídalem, zdůrazňuje také J. Vluka, jehož významná národopisná činnost na Orlovsku, zvláště v dobách Národopisné výstavy českoslovanské z r. 1895, nedošla dosud patřičného ocenění, že lašská košula měla »ňadra« vzadu. (J. Vluka, O býv. kroji mužském a ženském na Frýdecku, Český lid, VIII., 1899, str. 276.) Také košule »chlopů« z Klimkovska měly »rozpor« vzadu, tedy na opačné straně nežli nyní. (Fr. Myslivec, Národní kroj slezský na Klimkovsku, Vest. Mat. Opav., 1896, str. 19.) Totéž zjišťuje J. Vyhlídal při mužském kroji hlučínských Moravců (»Čechové v pruském Slezsku«, str. 85). Proti tomu košile mužského lidového kroje z Těšínského Valašska, tedy z Frý-decka, měla docela pravidelný rozporek vpředu, jímž bylo možno viděti v létě i v zimě nezakrytá prsa. (Jan Janca, Příspěvky ? lidovědě slezské, Český lid, VIII., 1899, str. 363.)

Proč se soustřeďuji právě na tuto podivnou zvláštnost mužského lidového kroje z Opavska, Klimkovska a (t. zv. lašského) Těšínská? Proto, že právě tuto zvláštnost pozorujeme také na oděvu vyobrazených sekáčů, a to u toho, který je k nám obrácen zády: jeho košile má skutečně rozporek »na hřbetě«, jak praví J. Vyhlídal. Vším tím se plně přesvědčujeme, že úbor těchto venkovanů není vymyšlen, nýbrž že je to skutečně oděv venkovského lidu z Opavska v době před rokem 1736. Rytina nám dokládá, že tato podivná zvláštnost mužského lidového kroje z Opavska, Klimkovska a (lašského) Těšínská, o níž souhlasně vypovídají všichni slezští národopisní badatelé, sahá již do prvních desítiletí 18. století (a snad ještě dále zpět). Ze zpráv Vyhlídalových pak poznáváme, že se udržela až do doby nejnovější, až asi do polovice 19. století.

Podobnou zvláštností vyznačoval se v novější době pouze ještě lidový kroj mužský na Velkomeziříčsku, kde se také před 80 lety začaly nositi košile a vesty ? zapínání na zádech, jak dosvědčují nejen zprávy soudobých lékařů při ohledávání mrtvol, nýbrž také dochované kusy oděvu. Stalo se tak v důsledku lidové pověry v působení t. zv. »můry« na člověka, která sedá na prsa, a v důsledku přesvědčení, že proti tomu lze se úspěšně brániti obrácenou košilí nebo vestou. (J. F. Svoboda, O zjišťování krojů, Národopisný věstník československý XX., 1927, str. 148.)

II. Těšínští hajduci. Také mapa knížectví Těšínského