z r. 1736 je ozdobena rytinou, jejímž autorem je nepochybně rovněž J. C. Reinsperger. Viktor Karger, kustod Městského musea v Cieszyně věnoval jí pozornost studií »Zur Herkunftsfrage der Teschinken« v opavské »Zeitschrift f. Gesch. und Kulturgeschichte Schlesiens (1919/20); řeší spornou otázku původu lehkých pušek, zvaných »tešinky« (»Teschinken«, Tschin-ken«). Název těchto, v 18. století oblíbených pušek třeba odvozovati ode jména města Těšína, kde byly patrně také vyráběny. Ukazatelem jejich oblíbenosti a popularity jest mu právě rytinová ilustrace Wielandovy mapy knížectví Těšínského. Má totiž zato, že dvě ze tří na rytině vyobrazených mužských postav, a to ty, které mají v rukou pušky, jsou patrně představitelé těšínského řemesla puškařského a v puškách, spolehnutých na opěradle, vidí hotové »těšinky«. Na třetího, odcházejícího muže, ozbrojeného t. zv. valaškou a šavlí, nebéře zřetel, ačkoliv z vyobrazení je dobře patrno, že mezi všemi třemi postavami jsou vzájemné vztahy, že tito tři krásně rostlí, štíhlí, svalnatí chlapci ne právě nejvlídnějších tváří, až snad na toho nejmladšího z nich, patří ? sobě.

Nesdílím názoru, projeveného Viktorem Kargerem, z několika důvodů, hlavně však z tohoto: kdyby muži s puškami představovali výrobce t. zv. »těšinek«, pak by (nepochybuji) zcela jistě byli vybaveni právě »těšinkami«. Zde však tomu tak není. Pušky, které na rytině vidíme, sotva lze považovati za »těšinky«. Na ty jsou příliš masivní, mají příliš dlouhou hlaveň, u »těšinek« je tomu právě naopak, jsou to spíše obyčejné ručnice, t. zv. půlhaky, než »těšinky«.

Všechno, nebo aspoň téměř všechno, co je na rytině vyobrazeno, je spjato vzájemnými vztahy, rytina je v sobě uzavřený celek, má určitý smysl, který se nám ozřejmí ihned, jakmile se obeznámíme s pozoruhodnou zvláštností dějin a kulturních dějin Těšínského kraje, s jeho t. zv. valašstvím.

Nemám v úmyslu rozvinovati otázku t. zv. »valašství« vůbec a těšínského zvláště. Srv. dr. K. Kadlec, »Valaši a valašské právo v zemích slovanských a uherských«. (Spisy České Akademie, Praha 1916, kapitola »Valaši ve Slezsku a na Moravě« na str. 408 až 436.) Otázkou valašskou, pokud má vztah ? Tě-šínsku, zabýval se Prásek ve Věstníku Mat. Opavské 1892 (Valašská vojvodství ve Slezsku, str. 41). Srv. Prásek, Valaši na Frýdecku; Jméno »Valach« (V. M. Op., 1895, čís. 5); Národopisný sborník českoslovanský, VI. 1900, 28; Kolik bylo valašských vojvodství, Selský archiv, II. 1903, 85. Prásek pojímá otázku valašství hlavně jako otázku hospodářskou a zjišťuje, že t. zv. Valaši, jak byli nazýváni původně cizí a pak aklimati-sovaní horští pastýři a chovatelé »valašského« dobytka, zvláště