ještě v době kolem roku 1736, kdy mapa vznikla, byli valaští hajduci ? těmto strážným službám používáni.

Koho vlastně představují ty tři ozbrojené postavy? Je nám jasno, že to jsou těšínští Valaši, těšínští hajduci, které si, jako svérázný typ těšínského obyvatelstva, umělec zvolil pro ilustraci mapy těšínského kraje, »země hajduku« (Albin Heinrich). Je to hajducka hlídka na svém stanovišti, při cestě, vinoucí se v pozadí mezi vrchy se šancemi. Na svahu se pase jejich stádo krav, neboť nejsou vojáky »ze řemesl«,«, nýbrž pouze podle potřeby, jinak pastýři a chovateli dobytka. Jiná odvětví jejich hospodářské činnosti názorně dokládají vypracované kůže, na jedné, široce rozpjaté, umístil malíř dokonce legendu mapy, pak pecny valašského syra, »valašského parmezánu«, jak byl v 16. století nazýván, nádoba s brynzou a j. Roku 1584 posílá biskup Stanislav Pavlovský panu Fridrichu z Žerotína »valaskej par-mezán«. Roku 1586 velí uctíti hosty »valaskéjmi sýry, poněvadž tak velikej vážnosti u některých jak v Praze, tak i zde jsou«. (Jos. Válek, Poznámky ? mapě mora v. Valašska, Časop. morav. zem. musea, IX., 1909, str. 123.)

Z literatury o moravských Valaších a valašských portáších je známa rytina podružnějšího anglického rytce Georga Bick-hama ml. (1758) z roku 1743, tedy pouze o sedm let mladší než rytina naše, představující podle nápisu Hanáka, venkovana •í pohraničních krajů Moravy, ve skutečnosti však, jak již Prásek (V. Prasek-Jelínek, Hanák portáš, Selský archiv, V. 1960, str. 32) správně ukázal, valašského portáše. Laskavostí p. prof. Jos. Válka, vynikajícího znalce Valašska a redaktora časopisu »Naše Valašsko«, jemuž zde děkuji za zapůjčení štočku, mám možnost tuto rytinu reprodukovati (obr. 3). Srovnáme-li tohoto valašského portáše z pomezí moravsko-těšínského s našimi těšínskými hajduky, pak hned na první pohled konstatujeme značnou podobnost jednak v lidském typu, jejž pociťujeme jako něco cizího, řekl bych »neslovanského« (orličí nos, dlouhý úzký zvlněný knír, úzké obočí, směřující šikmo dolů ke kořenu nosu, pronikavý pohled, ostrý profil a j.), jednak v celkovém ustrojení. Rytina Reinspergerova umožňuje nám poznati úbor těšínských hajduků podrobněji, důkladněji, přesněji a zdá se, že předvádí hajduky tak, jak se v té době ve skutečnosti nosili. Je věrohodnější než rytina Bickhamova, která silně zabíhá do karikatury. Přes to lze říci, že mezi těšínskými hajduky a portáši z mor. Valašska nebylo co do úboru zvláštních rozdílů. (O moravských portáších informuje důkladně studie Alf. Ševčíka »Portáši«, vydaná ? Národopisným slavnostem na Vsetíně roků 1930.)

Kdy tento kroj vznikl a jak se vyvíjel až ? formě, kterou