nám zachycuje Reinspergerova a částečně i Bickhamova rytina (jiných vyobrazení z té doby doposud není), o tom nemáme určitější představy. Snad jeho vznik sahá až do konce 16. století, kdy po prvé čteme zprávu o zvláštní »barvě«, t. j. ustrojení hajduků ve službách olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského. Aby se odvděčil za jejich věrnost a poctivost, dal jim biskup roku 1587 u příležitosti zájezdu do Polska »opatřiti sukno blankytné a červené na župan pro osobu 5X lokte a na »poctivice« 3 lokte, podle vzoru, který hofmistr posílá«. Tyto barvy, modrá a červená, jsou příznačné pro hajducký kroj ještě i v 18. století.

Při zprávě o »barvě«, kterou dal svým hajdukům Stanislav Pavlovský, nadhodil Válek otázku, zda by ty hajducké »župany« nebyly snad vzorem, z něhož se pak vyvinul svrchní oděv moravských Valachů, t. zv. »župica«. Na tuto otázku nelze ještě dnes dáti zcela určitou odpověď, není však vyloučeno, že tomu skutečně tak bylo. Že úbor hajduků mohl míti vliv na kroj ostatního obyvatelstva v kraji, je velmi pravděpodobné. Pozorujeme jej na př. na kroji známých těšínských zbojníků, Ond-ráše a Juráše, jak jej známe z vyobrazení na větrníku v Bila-nech (Český Lid XXVII.), z obrazu, který visel na radnici v Příbore a jiného, podobného, který byl na střelnici v Těšíně. Ondráš a Juráš na vyobrazení bilanském jsou oblečeni v »župany« s přeloženým límcem, velmi podobné kabátcům těšín-slíých hajduků a též »župicám«, a také jejich čapky s pery jsou oněm na hlavách hajduků velmi blízké. Na podobnost Jurášova kroje na obraze příborském s úborem hraničářů (portášů) ukázal již A. Klvaňa a označil jej jako kroj pololidový a polovojenský. [A. Klvaňa, »Loupežníci Ondráš a Juráš«, Selský archiv, V. 1906, str. 189; Neklaň Parma, »Ondráš a Juráš v líčení příborských kronikářů« ve Věstníku Slezské musej. spol. v Orlové (Vlastivědná příloha »Obrany Slezska«), čís. 2 (1925), str. 5.]

V. Flajšhans, Pohádky kratochvilné. (Sborník filologický, vydává III. třída České Akademie věd a umění, sv. IX., v Praze, 1931, číslo VI, str. 160 až 204.) Ze Sborníku filologického upozorňuji na číslo ?.: Stefan Vrtel-Wierczyński, Staro-czeski dialog moralizujący z początku wieku XVI-go. Rozmlouvání člověka se Smrtí. (Str. 17 a 66.) Text polský a české résumé. — Rovněž zajímavý je článek, číslo V: Stanislav Petíra, Staročeský Spor duše s tělem, t. zv. první. (Str. 134 až 159.) — Pro »Český Lid« důležitá je stať V. Flajšhanse: »Pohádky velmi kratochvilné o rozličných věcech, pro ukrácení chvíle a obveselení lidské z mnohých kněh sebrané a nyní opět nově vytištěné. (Obrázek.) V Starém městě Pražském, u Evy Polexyny Michálkové, Léta 1695.« Tisk olomoucký má titul: »Velmi