kratochvilné Pohádky... z mnohých smyslů sebrané a tuto znovu vydané. Vytištěno v Holomaucy, roku tohoto.« Obrázek pražského vydání představuje mladého šlechtice, jemuž starý mudřec dává hádanku o koni, beranu a ovci (ta zvířata zobrazena pod oběma postavami). Obrázek olomouckého vydání představuje jezdce se sovou v levé, zrcadlem v pravé ruce. (Poznámka redaktora: Je to patrně přetisk obrázku z knížky: Enšpigl). Jinak obě vydání mají asi touž velikost, obě mají po 16 listech (AI až B8). Tisk pražský má v bibliotece Národního musea sign. 27. F. 18; tisk olomoucký 27. E. 17; tento poslední jest bez data, ale pochází asi z let 1764 až 1786. Obsah: I. Hádejte všichni vespolek. II. O řemeslnících. III. O Bohu. IV. O svatých. V. O modlitbách. VI. O vodě. VII. O ptácích. VIII. O rybách. IX. O psech. X. O nebi. XI. O dnech. XII. O zemi. XIII. O člověku. — V tisku olomouckém přibyly tyto hádanky... — Plajšhans s obvyklou pečlivostí a se vzornou důkladností sestavil přehled staročeských hádanek uvedených. Podal lite-rárně-historický výklad těchto »pohádek« čili hádanek. Je to první, soustavný přehled, počínajíc Klaretovým staročeským latinským veršováním ve století XIV., dále hádanky po vzoru německých »Ratsbüchlein«, dále upozornění na současné české »Pohádky duchovní« ze století XVII. Flajšhans píše doslova vedle jiného takto:

»Sbírky českých hádanek nalezneme nejdříve (v rouše latinském) v známém Klaretově veršování »Enigmaticus«, opsaném již r. 1366, ale složeném asi nedlouho předtím. V XV. století (na deskách nejstaršího sborníku Klaretova) si opsal nějaký majitel několik hádanek ve znění staročeském. Ale teprve v XVI. stol., po vzoru německých »Ratbüchlein«, »Rätterbüchlein«, »Rätselbuch« atd., namnoze jejich doslovným, ba otrockým překladem, vznikají sbírky hádanek větší, »Pohádky kratochvilné«. Dnes není znám žádný tisk těchto hádanek ze XVI. stol.; Jungmann užil v Slovníku (III, 92a) vydání z roku 1619 (s. »pištěc«) : ale 1846 v Hist. liter. IV 203 cituje teprve vydání z r. 1626 (litomyšlské), pak olomoucké z r. 1668, 1783 (a »bez roku často«). Jiný litomyšlský tisk z r. 1652 (u Doroty Březinové) jest opsán mnohem později v tak zvaném Sborníku jabloneckém (v. zprávu Šimákovu 1916 v Čas. Mus. král. č. XC, 47), jiný anonymní olomoucký snad z XVIII. stol. popsal Zíbrt v Českém Lidu III. 34 (zde jsou z něho otištěny varianty) — nejstarší známý, pražský z r. 1695 (zde otištěný), popsal též Zíbrt (t. 235) a srovnal se zněním olomouckým (t. 235 až 236).

Zíbrtovi také náleží zásluha, že nás seznámil zevrubněji s touto zajímavou knížkou lidového čtení. U Němců K. Simrock již záhy pojal německý »Rätselbuch« do svých »Deutsche