Volksbücher« (ve vydání frankfurtském otiskuje tyto staré i nově nasbírané hádanky 1850—1864 v díle VII 271 až 378, IX 359 až 396 a X 127 až 216, úhrnem přes 1200 hádanek), záhy také byl již vydán tisk z r. 1505 vědecky přesně znovu — u nás toho nebylo. Zíbrt v populárním článku, seznamujícím po prvé s touto knížkou, otiskl asi jenom polovici těch hádanek, upravených podle vkusu širšího obecenstva. Ale zatím se ukázalo srovnáním se sbírkami novými s jedné strany a se sbírkou Klaretovou se strany druhé, že naše Pohádky jsou vzácný střední člen mezi formulací starší a tradicí dnešní; je tedy potřebí vydání úplného a věrného.

Zevrubněji o všech těchto sbírkách informuje můj článek r. 1925 v Národop. věstníku čsl. XVIII, str. 1 až 32; tam je také proveden důkaz, že naše Pohádky jsou zpracovány podle německého »Ratbüchlein« — pro lepší názor je v poznámkách znění nejstaršího domácího tisku ze XVII. století otištěno (někde podle nejstaršího tisku štrasburského z r. 1505). Velmi mnoho hádanek je přijato ze současných »Pohádek duchovních«, jak jsem ukázal ve svém článku v Sborníku Machalově r. 1925.«

Z celého Flajšhansova pojednání a z otisku knížky (Pohádky velmi kratochvilné, 1695) vybírám ukázky vždy nejzajímavější, s vědeckým výkladem staročeských hádanek a přidávám Flajšhansovy poznámky srovnávacích československých hádanek lidových: č. 12, č. 18, č. 31, č. 38, č. 58, č. 70, č. 81 a č. 82, č. 109, č. 110, č. 116, Č. 129,5 č. 132, č. 137, č. 146, č. 193. Na konci Flajšhansovy Zkratky.

Č. 12. Hádanka prastará, též v románu o Apolloniovi; viz Nár. věstn. čsl., XVIII, 9—10; totéž v č. 32. Taktéž z němč. (v Ratbüchlein) ještě pro rým dva verše přidány; jest i polsky, rusky a lotyšsky. Nejstarší forma v hádankách z Reichenau v X. stol.; u nás u Klareta č. 13 »Mortuus extat eque, sine pulvere strata phaselus« a č. 112 »Mortua restat equa, per-ducens corpora viva; Trabs homines navis per aquas ducit quoque puppis«. Staročesky u Apollonia: »Vzrostu sem vysokého a jsem dcera lesu krásného; nevidomé sluhy mám, vodie mě a já jich neznám; běžím cestu mnoho a neostavím sledu i jednoho,« tu nč. zpracoval V 992, z něho pak zpracoval sic. Z 256: »Som dcéra lesu krásného, idem do kraja dolnieho, dvoch sluhov vždy pri sebe mám, žiadneho šlaku nenechám.« Známější je variant sic.: »Som bez mäsa, bez krve, nosím mäso a krev, mocná som ako lev a znám cestu, po ktorej žiaden neprejde« 1870 Dobšinský v Sborn. Mat. slov. I, 134 (= Z 169, česky V 236, K 222 atd.).

Č. 18. Z něm.; v Ratbüchlein tři verše přidány; srovn. HO