toho luhu vložiti, vyždieti a majti hlavu ráno, po zmytie rúchou čistou vytierati, až by uschla. Procházej se po miestech ne-smrdutých s tovariši, ježto by touž zprávu, jako i ty, zachovávali. Bradu lépe jest nucžkami samému stříhati, nežli nakaženu břitvu holiti se, leč by sám měl svú břitvu, i to dobré. A holič aby nebyl z hluku nakažených. Majti se v lázni, nebo v vaně, anebo nohy teplu vodu pozanechaj.

V o rozkošech břicha i pod břichem: Přeplňo-vanie všelikého i přepijenie nedopuštěj se. Množiti pokrmy jest břicho k škodlivému obžerstvie zbuzovati. Víno v sklenici očima naskýtati jest viece k rozkoši, nežli k potřebě žiezniti. Vstana od štola, aby ještě chutka k jiedlu s lehkostí těla zuostávala. Po obědě nejez, až by 8 hodin přeběhlo. Také postiti se dlouho a mnohu žiznivostí opíti se, nenie pohodlné. Smilstva přielišného zdržuje se, ucházej, neb tudy života ukrácenie i zemdlenie všeho přirození přichází i k rychlé sešlosti připuzuje. Žádný dlúhověký, trvalivě bez nemoci nemuož' býti, ktož příliš smilní. Neb život jim zemdlený nemocmi krátiti a usmrcovati kvapie se.

Všeliké vášně přirozené rozumem zřiediti: Zármutkuov, tesknosti, závisti, nenávisti, zasmušilosti, myšle-nie, fresóv nebo hněvuov, sváruov, haněnie, rozmlúvanie i my-šlenie o mrtvých, o nemocných, o moru, varuj se. Ale buď mysli veselé, potěšené, kratochvilné s svými tovariši, raduj se slušně, hry maje s nimi v šachy, v vrchcáby, v karty, ne o peníze, aby prohraje, neskormúcil a pokalil mysli, ale pro kratochvil. Hanebné jest penieze i mysl veselú prohráti a lánie a prchanie škodlivé vyhráti a takovému lépe jest vzdáliti se od hry. Měj zpěváky, hudce, pištce. Mysl svú vínem potěšenie poskrovnu podněcuj. A nade vše při střiezvosti zvláště s Pánem Bohem umlúvati, s ním v pokojné smíření vcházeti skrze prostředníka a orodovníka, Syna jeho, Krista Ježíše, Jemu vždy čest, poklonu, všelikú poctu s děkováním činiti. A na čeládku svú pomněti, i statek podle úmysla svého i řádu, miesta toho zřiediti. A tak jsa mysli rozvázané, očekávati Božího navštivenie...

Dosti jest již, zdá mi se, položeno, kterak každý člověk času moru počínajícieho, chrániti se od nakažení i řiediti se v potřebných věcech života svého měl by. Nynie bude se psáti o nakažených povětřím morním, po čem a kterak měli by seznáni býti a kterakú pomocí lidskou k opravení jich opatrovati měli by se.

Staročeský původní text: Jana Černého »Spis o nemocech morniech« (morních), vydaný roku 1506, upravil jsem podle známého, ustáleného vzoru prof. J. Gebauera. Původní tento