str. 29
rále a peří. »Připíječ«, chodí v obyčejném šatě. »Nosič«, nosí pivo. Maškary chodí po vsi s hudbou a vybírají příspěvky, dávajíce připíjeti. Tanečníci tančí se ženskými. Když ves obešli, ubírají se před hospodu, majíce mezi sebou též »kata«, který šavlí stíná »bílému« čepici. Tu jsou též po ruce čtyry družičky, které »bílého« odnesou na nosidlech do hospody, kam jde zároveň maškara oděná černým pláštěm, která nad »bílým« »káže«. Mimo tyto maškary chodí »židé«. Děti sbírají »smaženice«. (V údolí sázavském.) J. Křemen.
Masopust. (Dřínov.) Z celého masopustu nejživější jsou poslední tři »bláznivé dny«. Poslední den chodí »maškary«. Nejpodařenější figurou jest »žid« s velkým nosem, v dlouhém kabátě a s pytlem na zádech. Do toho pytle snaží se chytiti kdejakého kluka. Dále nesmí chyběti »medyjed«, hoch, obalený hrachovinou. Ten veden je na řetěze »taliánem« v papírovém šatě, červeně a modře kostkovaném a když se utrhne, způsobuje velikou veselost. Hospodyně trhá hrachovinu, aby ji dala pod husy; to prý dobře sedí. Mimo těch jsou tam ještě »kominík«, který maže holky po tváři, »kotlář« a »markytánka«, která nalévá kořalky. Asi tak před 70 lety znali u nás ještě »kobylu«. Dva hoši se ohnuli, první držel hlavu na tyči, druhý zase dělal zadek. Od hlavy splývalo bílé prostěradlo. Takto seřazený průvod jde po návsi s muzikanty. Hospodyně má pro ně přichystané šišky. Po obchůzce jde celý průvod do hospody, kde se o pečivo dělí s muzikanty. Maškarami chodí jen chasa; synkové ze statků u nás nechodí. O konec masopustu musí si i staré pajmámy skočit, aby narostlo obilí vysoké. Tancuje se až do rána. Děti toho dne chodí »po šiškách«, zpívajíce: »Pečte šišky, kobilišky, medyjedáři dou, než vy jednu upečete, voni tady sou.« Fr. Homolka.
Kopřivná neděle. Na 3. neděli postní, kterou lid zove »kopřivnou« čili »kýchavnou«, vaří matky dětem vajíčka v kopřivách, aby byly hodně zdravé. Kladou obarvená na zahradu, kam se mají ráno děti jíti modliti. M. Kolářík.
Český dudák ve Vídni. Český mistr-dudák Jára Maudr, o němž »Č. Lid« hojně zpráv již uveřejnil, jsa sobě plně vědom toho, že český hudebník se nikdy ve světě neztratí, rozhodl se podniknouti se svým houdkem Jožkou Karasem cestu kolem světa, na níž chtějí rozšiřovat znalost našeho národa a upoutávati svým pestrým krojem a rázovitou dudackou hudbou pozornost cizinců. Ve Vídni konali koncert staročeské hudby v Krof-tově škole, XVI. okr., Herbststrasse 104 a v Čsl. domě, XXI., Briinnerstrasse 55, s výkladem o staročeské hudbě. (Srovnej »Vídeňský Obdeník«, roč. 27, čís. 30 a 35.) Rud. Janovský.
|
|
