str. 48
spojen byl velkým koženým mostem, jenž nad šumící Svitavou se houpal«, podobně jak slyšel vykládati r. 1864 Dr. M. Kříž:117) »na hradisku pod jeskyní Sumberou měl Šembera hrad; a jiný hrad měl Šembera u vinohradů obřanských, i jezdíval prý z jednoho hradu do druhého po koženém mostě, načež prý ten most za ním se stáčel a při zpáteční cestě opět se vytáčel.« Dnes, pokud vím, je tato pověst o koženém mostě na obřanské hradisko zapomenuta; je to pouze jeden příklad z dosti četně u nás118) se opakujících pověstí o kožených mostech, historicky (kněžna Libuše sama prý měla kožený most přes romantické údolí šárecké) i geograficky velice rozšířených. Nejbližší analogie z brněnského okolí možno uvésti z líšeňských staroslovanských Starých Zámků.11") I tyto pověsti o kožených mostech, v nichž ještě romantická literatura (E. L. Rochholz, L. Laist-ner, AI. Lütolf, Fr. Panzer) hledala marně tradiční analogickou funkci mostům duší zemřelých helensko-římské kulturní oblasti,120) by zasluhovaly také patřičného zpracování.
POZNÁMKY:
1) Srv. zejména E. Hoffmann-Krayer v. Handwörterbuch des deutsch. Aberglaubens I, 63—87, (srv. ref. Od Horácka k Podyjí IX. 1931—32, 50—56).
s) Přehledně se zabývá otázkou folkloru prehistorického P. Saintyves, Revue de folklóre f ranę. 1931, 1—8 (bibl. som. et quest.).
»-) Srv. zejména Ulbricht HWDAII 328 ff. (Donner Keil) a příslušná hesla téhož autora, V. Stegemannova a A. Haberlandtova (ib. I 743—48, 1024—27, 1422, 1399—1422, 11311—22, 534—36) a dále Ańdree, Andree-Eysn, Bartsch, Bergmann, Birlinger, Blinkenberg, Böcler, Drechsler, Fox, Franz, Frazer, Frischbier, Fucci, Gesner, Götze, Grässe, Grimm, Grohmann, Haltrich, Hartmann, Helm, Hesemann, Heyl, Hocker, Höhn, Hoops, Ho-vorka-Kronfeld, Jahn, Jeremiáš, Kaufmann, Keller, Kirchner, Knoop, Knu-chel, Kuhn u. Schwartz, Kühnau, Lauffer, Liebrecht, Lohmeyer, Lüttich, Marbod, Martiny, Mannhardt, Megenberg, Meier, Meyer, Montanus, Mühlhause, Müllenhoff, Müller, Rochholz, Sartori, Sébillot, Seefried-Gulkowski, Seger, Seligmann, Sepp, Seyfarth, Sigl, Simrock, Stöber, Strackerjan, Schade, Schmitt, Schönwerth, Schwartz, Tetzner, Toppen, Tylor, Urquell, Usener, Waibel u. Flamm, Weinhold, Weinreich, Wlislocki, Wolf, Wrede, Wundt, Wuttke, Zahler. Zedler, kde je cit. další lit.
4)Se stanoviska prehistorického srv. posledně zejména Hammarstedt, Ebert Reallexikon II (1925) 444—48, dále hlavně Almgren, Andree, Blinkenberg (uvádí hojnou lit.), Cartailhac, Frazer, Hammarsted, Hildebrand, Montelius, Skeat, Tylor, Vikman a j:, kde je cit. i další lit.
5) Přehlednější práci poskytl pouze I. L. červinka, Hromová kameny, Pravěké nástroje v lid léčení, ČSPSČ 1897, 46, dále K. J. Maska, ČVMSO 1888, 18, několik pozn. Fl. Koudelka (zejména Vest. III. sjezdu č. přírodo-zpytcův a lékařů, 1901, 314) a dotkli se jich příležitostně téměř všichni prehistorikové; řadu materiálu přinesl zejména ČL jak je vždy příl. cit.;-přirozeně, že roztroušené poznámky nebylo možno cit. zdaleko všechny.
G) Olbricht 1. ? 328 (podobně i J. Grimm a O. Schade) říká, že »der Donnerstein ist einer von den wenigen Steinen (die im Aberglaube und in Sage vorkommen), die rein germanischen Ursprungs sind.«
|
|
