Dr. Čeněk Zíbrt a Slezsko.

Koncem minulého století Praha málo se zajímala o ohrožené Slezsko, ačkoli pomoc bratří byla přežádoucí, protože dravé vlny germanisační hrozily zbořiti ostravský most spojující západní Slovany s východními a zatopiti český kraj a vyhladiti jeho obyvatelstvo mezi Opavou a Krnovem. Za těchto nebezpečných časů našli se v naší matičce přece přátelé, kteří ochotně pomáhali a upozorňovali na hrozící pohromu: byli to dr. Čeněk Zíbrt, redaktor Č. Lidu, Tomáš Škrdle, redaktor Vlasti a Ignác Hořic a, poslanec a redaktor Nár. Listů. Všichni tři již jsou na pravdě boží; zásluhy Škrdlovy a Hořicovy v nekrolozích svým časem byly oceněny v různých časopisech, budiž mi popřáno několik vzpomínek po úmrtí redaktora Č. L. napsati do jeho listu o jeho zásluhách o české Slezany. Nutí mne k tomu vděčnost, protože Zíbrt hlavně mne pobízel, abych sbíral lidopisný materiál pro Č. L., než se z pamětí Slezanů vytratí. Já poslechl a tak od r. 1895 stal jsem se spolupracovníkem Č. L. a vytrval do dneška. Zachránili jsme mnohou drahocennou perličku.

Jest čirá pravda, co Věstník Matice Opavské (1932, č. 1), podávaje zprávu o smrti Zíbrtově, napsal: »Zíbrt měl dobré srdce. Pomáhal radou i skutkem, jak by jistě mohli dosvědčiti nesčetní jeho přátelé a pracovníci v oboru národopisném a kul-turně-historickém ze všech oblastí československých. ... Slezská kulturní historie měla v Zíbrtovi upřímného zastánce a podporovatele, který vědecké snahy Mat. Opavské, zejména její Věstník, sledoval od počátku s radostným zájmem a pro jeho propagaci zvláště v prvních dobách učinil vedle prof. Jana Kaprase nejvíce z pražských universitních profesorů. . .«

Pravdivost těchto slov sám potvrzuji z nejstarších přispěvatelů do Č. L. korespondencí s dr. Č. Zíbrtem, pokud jsem ji zachoval. R. 1894 vyšla ve Slezské kronice dr. Fr. Slámy má Slezská svatba, bohužel bez nápěvů písniček a tanců, jež nakladatel chtěl později vydati jako zvláštní svazek, jak v přídavku poznamenal. Nápěvy tyto vůbec nevyšly pro nedostatek odběratelů a drahotu tisku a bohužel ztratily se i s pohádkami mými, hlavně v Jaktaři a Vánovicích nasbíranými. První, kdo z pražských redaktorů si všiml této slezské publikace, byl redaktor Č. L. Zíbrt, oznámiv to autorovi lístkem ze dne 30. ledna 1895:

»Dovoluji si Vás upozorniti, že jsem referoval o Vaší Slezské svatbě v 3. čísle národopisného sborníku »Český Lid«, který vydávám, a podám v příštím čísle Světozora rovněž