pomínejte. Mám určité plány a návrhy, jež právě na základě publikací Vašich v Č. Lidu povedou k cíli.« Jaké to byly plány a návrhy, neoznámil mi.

A když později mých článků ze Slezska bylo již pořídku dílem, že jsem se odstěhoval na Hanou, dílem pro churavost, lístkem (z 10. VII. 1927) se mnou sdělil, že »stýská se mi po Vašich příspeVcích. Prosím nezapomínejte. Jak Vám svědčí pensička? Já také na to pomýšlel, ale Zemský správní výbor, že ne, přidali mi hodnost vrchního ředitele a přej: Služ dál, až do strhání! Tož tedy... Já také postonávám. Mám dosti hořkosti a trpkosti, kterou mi ztrpčují život i práci někteří »přátelé«. Práce je mi sladkostí a zapomenutím. V museu chystám se pomalu na pensi. Na universitě mám rozum privilegovaný do 70 let, tedy, dá-li Bůh nebeský zdraví, ještě 7 let. ..« (10. VIII. 1927).

Jak se mnou přátelsky jednal, jistě podobně si počínal i s jinými nemnohými přispěvateli ze Slezska do Č. L., jako s V. Hauerem, Jos. Vlukou, Fr. Moslerem, Bl. Čížkovou, J. M. Mikolášem, později s Głosem a Černohorským atd. — bylo mu to vrozeno a měl ubohé bratry slezské rád a chtěl jim pomoci. Před třiceti, čtyřiceti lety málo co nového vytisklo se ve Slezsku a když nějaký takový tisk se objevil, Zíbrt první v Č. L. to ohlásil a ačkoli byl pracemi zanesen, přece o tom referoval i jinde; na př. r. 1899 vydáni byli »Čechové v Pruském Slezsku« a tu upozornil na ně ve svém listu a do Nár. listů poslal rozsáhlý referát, prose českou veřejnost, aby neopouštěla rdousených Moravců spáry pruskými —

Dne 14. února 1932 unaven pracemi dokončil svou životní pouť šlechetný .přítel Moravců na obou stranách Opavice a statečný spolubojovník za násilně vyrvaná práva lidu slezského. Lid slezský srdečně mu děkuje za všechnu lásku a přízeň a slibuje, že památka na dra Čeňka Zíbrta ve Slezsku nevyhasne!

Vzpomínám často na dr. Zíbrta. A nikoliv jen proto, že jsem měl štěstí poznat ho zblízka, jako prostého, srdečně přátelského člověka. Dílo Zíbrtovo, jeho duchovní výboje nezlho-stejnívaly nás, lidi z nové generace, jakousi profesorskou, studenou vědeckostí. Naopak. Zíbrtův Český Lid byl sborníkem, jehož starší ročníky mnohou studentskou mládeží byly vychutnávány a konsumovány se stejnou zálibou, jako jeho čísla nejnovější.