Předchozí 0111 Následující
str. 111

vína zžené, kořalka) a žádal mne o zprávy o něm v minulosti Sušice.

Několikráte mi psal, že se těší, že se podíva po letech zase do Sušice, tak psal v r. 1922, ale nepřijel; v r. 1928 ptal se, zda budu doma po 5. červnu, že určitě přijede, ale zhatila se mu doba odjezdu. Zato poslal mi na památku svou knihu »Mikulášská hra a Dětský Mikuláš v rodině« a sliboval, že později přijede asi na kraji července, ježto musí dodělati »Ob-žinky«, »Posvícení« a »Bobra v zemích čsl.«.

Potřeboval-H jsem vypůjčiti si knihy z musejní knihovny, vždy velmi ochotně mi pan prof. vyhověl, žádané zaslal obratem a zásilku doprovodil aspoň dopisnicí, kde mile připsal »Ve všelikých službách vždy povolný rád«. Pouze jednou za celou dobu našeho styku zapomenul připomenouti v musejní knihovně, aby mi půjčili požadovaný spis. Potřeboval jsem prostudovati rukopis »Benešovská sbírka novoutrakvistických kázání do r. 1590«. Přijel jsem do Prahy a žádal jsem, abych mohl v čítárně studovati tento rukopis, ale odpověď byla, abych si podal písemnou žádost na výbor a za týden přišel si pro svolení ? nahlédnutí do spisů. Ale jakmile jsem se zmínil, že pan profesor slíbil mi do spisu nahlédnouti (náhodou byl pan profesor na cestách), dostal jsem ihned svolení, ale s podmínkou, že si nebudu nic vypisovati z rukopisu.

Poslední dopis dostal jsem od p. profesora v září 1931, bylo to poděkování za gratulaci k jeho sňatku.

Dr. Zíbrt se zájmem sledoval rozvoj musea sušického a o každém vydání musejní ročenky referoval v Českém Lidu vždy obšírně a příznivě. A správa musea, aby aspoň trochu se odvděčila za jeho lásku, uspořádala posmrtnou výstavku jeho knih a písemných památek.

Jos. Stíhal:

Vzpomínka na zakladatele Českého Lidu.

Zájem prof. dr. Zíbrta o staré zvyky lidu jsem znal již ze svého působení v Čechách. Jakmile jsem přišel na Slovensko r. 1920 a trvale se usadil v krásném a historickém kraji Šariše, pokusil jsem se sbírati zdejší pověry a zvyky, posílaje je v originálním znění šarišském do Č. Lidu. Čím více jsem si byl vědom toho, že nářečí šaryšské je v Čechách jistě velmi neznámé a snad i těžko srozumitelné, tím více mne překvapovala znalost prof. dr. Zíbrta, s jakou rozpoznával jednotlivé výrazy a dovedl chápat svéráznost kraje i řeči. Pokud mi čas


Předchozí   Následující