stačil, rád jsem sbíral pro Český Lid zvykové drobnosti šarišského kraje, tak bohatého krásou přírody a pověrami, jako chudého na pořádné živobytí. Ale dobrý pan profesor kvitoval vždy i nejnepatrnější příspěvek se vzácným porozuměním člověka-znalce. Toho jen lituji, že jąem nemohl přivítat dr. Zíbrta zde, odkud by si byl jistě odnesl nepřebernou zásobu látky nejrůznější, zvyků, jež v Čechách jsou již vzácným kořením.

Snad mnohý i z nejupřímnějších ctitelů Zíbrtových uvažuje, že věk, blízký sedmdesátce, jest sám sebou úctyhodný, již vzhledem ? tomu, že lidé, tolik duševně pracující jako Zíbrt, jen výjimečně dosahují věku tak vysokého. Jsem téměř o deset roků starší a již proto je dnešní můj úkol velice těžký, poněvadž při něm srdce pláče.

Vypůjčuji si slova Julia Zeyera, která napsal v úvodu ? vydaným článkům našeho milého přítele, idealisty a nadšence dr. V. V. Zeleného o Bedř. Smetanovi; měním jen jméno, a ztotožňuji Zeyerovu ,knihu se svým skromným článkem v Českém Lidu:

»Chtěl bych, aby z této knihy, pokaždé když ji kdo otevře, vycházel akord: zvuk tichý a slavný, nivy a lkavý, jak onen linoucí se ze sochy Memnonovy v tajuplné zemi egyptské, když čela jejího se dotkl první růžový paprsek vycházejícího slunce. To byl by jedině vhodný úvod. Beze slov by vyprávěl z té duše plné nadšení pro krásu velkého stylu, a o smutné její sudbě na zemi, o jduši tak vzletné a čisté drahého mi přítele.«

Ctitelem prof. Zíbrta byl jsem už několik desetiletí před tím, než jsme se sobě přiblížili. A pak po léta jen vřelými dopisy dokazovali jsme si navzájem svoje přátelství. Několikrát zvali jsme jeden druhého ? sobě na návštěvu, ale nikdy ? návštěvě nedošlo, takže osobně jsme se vůbec nepoznali. Těžko říci, proč se tak stalo.

Čítal jsem rád již v letech 80. minulého věku Zíbrtovy články a byl jsem jimi nadšen. Až konečně asi před 15 lety jsem (mu po prvé psal. Našel jsem ve svých starých listinách, tištěných i psaných, dvě písně satirické o učitelích (z r. 1843 a 1853) a pak »Marsch der Siebenundsechziger« s obrázkem, jak »Svornosťák« s kyjem v ruce žene před sebou řadu »sedm-