Předchozí 0123 Následující
str. 123

žena chudému (H; u Flašky ve formě: jedno ? druhému, zlá žena chudému; komu sě dostane, vždy jemu běda bude).

(48) 'Tempus'. Omnia fructificant, cum venit apta dies. Proverbium: Když čeho čas (ČEHO). Jinak nedoloženo.

(49) 'Vita fruicio'. Ov. Trist. 4"3 Utere temporibus, quo-rum nunc munere f retuš'. Umrúc toho nebude (O; jinak nedoloženo).

Brückner začal s třemi příslovími; byl jsem spokojen, když jsem před čtvrtstoletím jich shledal u Konráda 36; dnes jsem jich již nalezl na padesát, krásných a vzácných vět staročeských. Posledně jsem našel právě poslední: umrúc toho nebude. Seděli jsme tehdy v musejní knihovně s presidentem Zubatým; kolega Zíbrt si pro mne kap. rkp. vypůjčil do Musea. A ukazoval jsem Zubatému (jako jsme si často, dlouhá léta, tak ukazovali vedle sebe sedíce své nálezy) toto poslední slovo Konrádovo; líbilo se mu velice -jazykově, ale pak smutně potřásl hlavou — »je to pravda. Umrúc toho nebude!« Snad právě toho dne dopsal svou závěť. A dnes —- není zde již ani Zubatého, jehož jsem byl nejstarším žákem, ani Zíbrta, jenž byl mým nejstarším kolegou. A tato Konrádova přísloví porostou, až ani mne nebude, ani Konrádova objevitele, starého

velmistra Briicknera.

Ale touž měrou, jakou rostly naše poznatky o I. díle Konrádova Tripartitu — a vlastně o nejstarší sbírce českých přísloví — zrovna tak a ještě více rostly a množily se naše poznatky o osobě Konrádově a jeho literární činnosti, o níž ještě Brückner neměl zpráv.*) Celou řadu jeho spisů uvádí známá příručka J. A. Fabriciova: Bibliotheca latina mediae et infimae latinitatis (1724, I—III, 1158—1165);, (kamž prostě odkazuji. Fabricius sice tvrdí (1158), že z tohoto Konráda někteří dělají neprávem dva nebo tři; ale ukázalo se, že Fabricius opravdu aspoň díla dvou osob ztotožnil neprávem; že také jeho jiné zprávy jsou mylné, ukázal nedlouho potom Denis v popise theol. rkp. vídeňských (II, 2741, že Fabricius zcela nesprávně pokládal jeho Trivium za nauku o gramatice, rhe-torice a logice). Denisovy popisy dvou rkp. vídeňských (dnes č. 1613 a 1625) jsou ještě podnes cenné — a velmi cenná je také zpráva J. Th. Weltera z r. 1927 Ľexemplum dans la littérature religieuse et didactique du Moyen áge( str. 344 až


*) Za mnohé pokyny při této zběžné črtě děkuji zvláště p. dru St. Wierczynskému, řediteli univ. knihovny v Poznani, p. dru F. M. Bartošovi, profesoru Husovy fakulty v Praze — a pak ovšem zvláště zvěčnělému biskupu, nenahraditelnému A. Podlahoví, za laskavou a vždy ochotnou podporu půjčováním rukopisů kapitulních.

Předchozí   Následující