345) o jeho Liber similitudinum podle rkp. berlínského. Co Podlaha v svém seznamu vykládá o dvou Konrádových excerptech z Lombardových Sentencí — jakož i dávno již známé přepracování biblické konkordance, náleží snad ještě staršímu Konrádovi téhož jména. A v nich, jakož i ve mnohých jiných spisech, jemu přičítaných, není ani českých vložek ani bohemik jiných.

Ale tím zajímavější jsou jeho další tři spisy, o nichž podal nejlepší dosud zprávu (zároveň se starší literaturou) K. W e n ? ?, Die Chronographie Konrads von Halberstadt und verwandte Quellen r. 1880 (ve Forschungen zur deutschen Geschichte, XX, 277—302). Tam podáva zprávu o jeho Trilógiu podle pražského rkp. kapitulního H 24, o jeho Triviu podle zmíněných dvou rukopisů vídeňských a — což je nám nejzajímavější — o jeho Krqnice, jež si všímá také událostí českých, doby Karla IV., a náleží tak ovšem jako podstatný doplněk do II. dílu Zíbrtovy Bibliografie české historie. R. 1350 až 1354 byl náš Konrád provinciálem dominikánů v Sasku, po r. 1345 vůlí papeže Klimenta VI promován v Montpellieru na doktora theologie »ad instantian Caroli, regis Romanorum«, býval také dominikánským lektorem theologie v Magdeburce a nepochybně náležel ke kruhu učenců kolem Jana ze Středy, ? němuž také náležel náš Klaret. Co Wenck vykládá podle rukopisů vídeňských, mnichovských, halberstadtských atd. o jeho drobných spisech, jsou jenom začátky, jež asi doplní bohatě veliké dílo Burdachovo v příštích svazcích jeho ohromné publikace »Vom Mittelalter zur Reformation«. A jako Klaret vedle (Silva rerum psal také svou silva verborum, zrovna tak Konrád vedle historie církevní pěstoval také dějiny profánní, dějiny českého krále-císaře. Snad nový Zíbrt i této jeho činnosti věnuje zaslouženou pozornost.

Hluboce tragickou touhou zabývá se po tisíceletí lidstvo, by stvořilo cestou umělou člověka. Podařilo se mu alespoň částečně otázku luštiti zhotovením tak zvaných automatů, přístrojů to mechanických, které se pohybují mechanismem v jich