3. A když se dost narazili do své libosti, povstal Radim za tabulí, řkouc: »Páni hosti, teď půjdeme ? muzice neb mně plesá mé srdce. Jak nám tady hezky hrajou v naší vesničce.«

4. A jak vešli do hospody zrovna do kola. Jen mlynář s Pé-cou zůstali sedět u stola. Mlynář nechtěl tancovat, Péca začal šimfovat: »Nevídáno, kdo pak se tu bude hordlovat!«

5. Mlynář při té společnosti nechtěl být vesel. Poslal pro svého kočího, by s ním domů jel. A kočí se odporoval, neb by byl rád tancoval: »Já s ním domů nepojedu, ať si jede sám!«

6. Kočí vejde do hospody zrovna do kola. Mlynář se na něj rozhněval, chtěl mu facku dát. Kočí ucuknul hubu, von trefil Slámojc Kubu a tu bylo pozdvižení plaského lidu.

7. Nemohli je přemoci, vzali jich víc ? pomoci, Kašíkové jak ďáblové přišli jak vlci. Král drží Kašíka, Johuka na něj vykřikla: »Pakuj, kluku, než tě třepnu, někam do kouta!«

8. Holý se svou udatností chtěl ho přemoci; popad mon-štuk od valdhorny a začal je tlouci. Ksychty jim rozšramoval, plno krve nadělal, naposledy do almary se zavřít nechal.

9. Plzeňský kriminál jejich kuráž jim odňal, jak to s nimi dál dopadne dozvíte se dál. — Píseň zpívala Marie Kozáková z Kožlan, 651etá, a slyšela ji od Tondy Vajchrojc (Vajdyš) z Kožlan před 55 lety. Píseň má za podklad skutečnou událost a také jména jsou pravá. Píseň se zpívá často ještě dnes v hostincích při muzice.

2. Raněné pro faleš holky, s kterou chtěli mít spolky z Potvorova Venclíček, ze Sedlice Kubíček.

3. V Královicích při muzice plápolalo jejich srdce láskou ? spanilé panně, v Olšanech narozené.

4. Venclíček dal zahrát polku, mrknul na svou milou holku. Jak on kolo nastoupil, Jakub zlostí poskočil.

5. Holka s Václavíčkem se točí, na Kubíčka dělá voči. Kubík zas se potěšil, na holku se udobřil.

6. Jak Venclíček holku pustil, Kuba se s ní v kolo pustiK ona zase očička upínala na Venclíčka.