vali a mají též své písně a není tudíž pravda, jak často se říká, že na Kralovicku nebylo lidové písně. Život Kralovicka byl též provanut písní, která zaznívala při každé příležitosti a v každé době. Ovšem okres kralovický není tak bohatý jako jiné kraje, ale tato chudoba jeví se na celém českém západě. Doklady

0 tom, že i Kralovicko má své lidové písně, nalezneme ve »Zprávě o činnosti ústavu pro lidovou píseň« (zvláštní otisk Národopisného věstníku čsl. roč. XVIII. čís. 1), kde dr. J. Horák uvádí, že ústav má ve sbírkách písně z Kralovicka od řed. šk. J. Bradáče a uč. Pr. Homolky.

Není také divu, že mnohé písně nesou ráz čistě místní, neboť člověk opěvoval právě to, co ho zajímalo, poutalo a co dobře znal. V písních líčí svou radost i žal a v nich nalézá

1 útěchu. Jejich obsah je velmi rozmanitý. Nejvíce je ovšem písní zamilovaných a potom těch, které mají velmi rozmanitý námět světský. Vedle těchto však jsou i písně obsahu náboženského. Mnohé písně popisují a líčí různé události, které se v té době a v tom kraji právě sběhly.

Každá píseň se nehodí ke každé příležitosti a tak uslyšíme mnohdy jen písně příležitostné, jako svatební, pijácké a pod. Mnohé mají jistou dávku vtipu nebo humoru a nutí ? smíchu, jiné zase svým smutným námětem nutí ? pláči.

Písně s tímto námětem, opěvující většinou vraždu, válku, nemoc, rvačku a pod., s nimiž se dnes shledáváme na trzích, jsou již písně úpadkové. Jsou to t. zv. písně jarmareční, pocházející z minulého století a z konce XVIII. stol. Takového druhu jsou písně, které připojuji.

2. Radim, sedlák, pozval ? sobě hosta známého, z Kožlan Vožeha, mlynáře, ? obědu jeho. Jak náleží ho ctili, vesele jedli, pili, do večera za tabulí sedět zůstali.