2. V Nekmíři mu rakev dali, z Číhané přinesli máry. Pří-krov z města Manětína, hrobař přišel až z Liblína.

3. Kněze vzali ? tomu z Ledce, kantora zas ze Žebnice. Ministranta od Královic, chlapec z křížkem byl z Kunovic. (Kuně jovice.)

4. Při tom ze Hvozda jim hráli na basy a na cimbály. Když se sešli dohromady, jeli všichni na Šaroby. (Všeruby.)

Tato píseň je právě písní pijáckou a humor je právě v tom, že se uvádějí místa z celého politického okresu kralovického, plzeňského a stříbrského. Byla zaznamenána učitelem Frant. Petříkem v Pláních u Plas.

Poslední z nejposlednějších slovenských džbánkařů rychle odcházejí do Nenávratna a těla jejich uložena ? věčnému spánku do matičky země — hlíny, kterou po celý život jemně a s citem na hlavici kruhu pohlazovali. Tak r. 1925 odešel na věčnost džbánkař a malíř Jan Ludvík z Dehtic (zemřel v Modre), r. 1928 Jožo Fiala z Modry, »špecialista« na »široký riad«, 1929 Martin Kitta, poslední džbánkař bolerázký, r. 1930 Jan Konečný-»Teplý« z Dehtic (též umřel v Modre) a dne 16./11. 1931 vydechl naposledy předposlední džbánkař z tradičního džbánkařského a habánského rodu Odleráků-zemanů, Michael Odler z Modry. Byl opravdu tělem i duší »kruhár«, rád měl svoje řemeslo, zřejmý byl u něho velmi vyvinutý cit a úcta ? jeho povolání a jako potomek habánského německého rodu (po přeslici ale hodně ovlivňovaného slovenskou krví od 2. pol. XVIII, stol.) vyznačoval se trochu divnou povahou; po modřansky řečené »bol čudák«. Ale musím též poznamenati, že si zachoval pověstnou habánskou čest, byl spravedlivý, poctivost a statečnost v práci za kruhem a o robotě byla u něho nade všecko. Džbánkař Miško Odler byl synem Stefana Odiera,