S nadšením do Prahy jeli a sklíčeni, utrmáceni se vrátili. A nejen to, potom nastalo ještě vyšetřování. Josef Buchtele byl vyšetřován pro tajné přechovávání Jana Nedvídka, administrátora »Občanských novin«, který byl vyslán do Litomyšle, aby zkoumal poměry a přemluvil Buchteleho, aby se přidal ke straně revoluční. Nedvídek byl obviněn, že na tajných schůzkách radil Buch telo vi, aby podle návrhu Arnoldova4) při propuknutí revoluce přerušil telegrafické spojení a zničil železniční trať a znesnadnil tak spojení s Prahou. Vyšetřování trvalo velice dlouho, až konečně vojenský soud 31. října 1853 uznal Buchteleho nevinným. Nedvídek odsouzen na 20 let do žaláře, ale amnestován r. 1854.5) Buchtele žalářování stejně neušel; po odpykané vazbě na Hradčanech vrátil se do Litomyšle, kde žil samotářsky, věnuje se jen svému obchodu s lihovinami, až do roku 1866, kdy zemřel cholerou. V manželství nebyl šťasten, se ženou byl pak rozloučen.

Rovněž Antonín Němec byl vězněn na Hradčanech, vrátil se do Litomyšle, ale nezůstal zde dlouho, nýbrž následoval příkladu několika litomyšlských občanů, kteří se zde r. 1850 vyprodali a přestěhovali se do tureckého tehdy Srbska a sice do Bělehradu, kde doufali mnohem lehce j živu býti.6) Podnět k tomu dal Alois Heck, mistr kožišnický, ve svém řemesle velmi praktický, muž; ale ten tam asi po roce zemřel, ačkoliv nebyl ještě 30 roků stár. V r. 1852 se tam stěhoval Vavřinec Valouch (Wallauch), který se stal v Bělehradě knihkupcem, a týž rok šlo za ním ještě mnoho jiných občanů. Antonín Němec prodal svůj Panský mlýn a zakoupil si v Topcideru, asi tři čtvrtě hodiny od Bělehradu, velkou usedlost s mlýnem; zde setrval až do r. 1868, kdy byl nucen po zavraždění knížete Michala Srbsko opustit, protože prý o atentátu věděl; veškeren majetek zanechal svému zeti prof. Všetečkovi a vrátil se do Litomyšle, kde pod fortnou, v nynější ulici Boženy Němcové, vystavěl nový dům (později restaurace »U hroznu«) a žil zde až do r. 1881, kdy zemřel ve věku 73 let.

Památka na události toho bouřlivého roku 1848 a jejich hrdiny je zachována i štětcem malířským. Člen střelecké společnosti, účastník událostí, krejčovský mistr P. Lorman dal si hned roku následujícího akademickému malíři Antonínu Dvořákovi namalovati terč, který v pěti polích zachytil nejvýraznější momenty s nápisem: »K upamatování na tah do Prahy r. 1848.« Jednotlivá pole jsou označena daty: 14. července (!, má býti: června, podobně u druhých): Litomyšlská garda nasedá u Babky do vozů; 15. července[!]: Boj na barikádě u Karlova mostu; 16. července[!]: Litomyšlská garda táhne pražskými ulicemi, z oken mávají diváci šátky; v popředí