gardistu vůdce jejich Buchtele (na prsou má veliký otvor od střelcovy trefné rány), vlevo za ním s kloboukem do čela staženým je Fr. A. Brauner, vpravo za ním slabě znatelná postava v čamaře a vysoké beranici s fialovým dýnkem je kožešník a čepičkář Hek; dále Kubełka, Němec z Panského mlýna, Faltys, pozdější purkmistr a j.; dole jsou dva výjevy dne 17. července [! ], vlevo: gardisté táboří, vpravo: zpáteční pochod za noci, v pozadí požár. Nahoře terče je znak zemský, dole městský (stříbrná lilie v červeném poli).

Tento terč pro osobu Hekovu na něm vyobrazenou vzbudil i zájem literární. Byla o něm vyslovena domněnka, že Jiráskův »F. L. Věk« má u tohoto litomyšlského Heká svůj počátek, že snad šlo Jiráskovo pátrání od litomyšlské rodiny Heků retrospektivně do Dobrušky.7)

Na to Jirásek odpovídá v II. díle »Pamětí« (str. 136—7): »Domysl ten není správný. Na litomyšlské střelnici jsem ovšem byl, viděl jsem jistě i ten terč, nikdo však mne neupozornil, že na něm je kromě jiných také vlastenec kožešník Hek. O tom jsem v Litomyšli nic neslyšel, až teprve po letech, když vyšel první díl »F. L. Veka« a když se stalo známým, že základ ? němu byl kupec Hek v Dobrušce, jenž byl příbuzným s lito-myšlskou rodinou Hekovou. Z autobiografie tohoto Heká do-brušského užil jsem lecčeho, jmenovitě pro první kapitoly prvního dílu. Kterak jsem o těchto pamětech zvěděl ještě v Litomyšli, povím až dále. Zde jen konstatuji, že můj Věk nic nemá z litomyšlského Heká, který ostatně se narodil o mnoho, mnoho let později, nežli dobrušský Fr. VI. Hek.«

Terč tento jako druhé ostatní byl až do roku 1927 zavěšen na střelnici vzadu za Smetanovým domem, jenž stojí na místě bývalého letohrádku a později hostince »Karlova«, kde býval hostinským Sauter a kde se scházívala denní, či vlastně večerní společnost, sedávající nejraději pod komínem, od čehož se jí dostalo názvu »Podkomíňáci«. Celá tato společnost je věrně vyobrazena na terči J. Brinka z r. 1867, malovaného Jarolímem Štantejským a nadepsaného: »Slavnost podkomíňáků na Karlově.« V této společnosti byly také vyprávěny ony příhody z roku 1848. Do ní také občas chodil Alois Jirásek, jak o tom píše v II. díle svých »Pamětí«. O »podkomíňácích« lze se také dočísti v knize litomyšlského rodáka Viktora Kamila Jeřábka »Bodří maloměšťáci«.

O Zemanovi, či Seemannovi, lesním radním v Litomyšli, který byl nadporučíkem v Národní gardě, píše Jirásek v XVI. kapitole II. dílu »Pamětí« (1913) a znovu zeť jeho, ředitel učit. ústavu v. v. Josef Šimek v knize »Moje paměti a vzpomínky« (Český čtenář, Praha 1927).