i zevně. Záleží jenom na tom, aby se u nás ve Vysokém našla hrstka pracovníků nezištných, která by se ujala osiřelého majetku města po zemřelém, nezapomenutelném Frant. Hanušovi, neboť práce, kterou darovali první členové kuratoria z lásky ? městu Vysokému a jeho lidu, nepatří jen obci, ale celému národu a kultuře naší republiky.

Byl jsem mladým venkovským učitelem, když se mi náhodou dostal do ruky známý žlutý sešit Zíbrtova »Českého lidu« a sotva jsem zběžně přehlédl jeho obsah, již jsem byl celý — Zíbrtův. Mohu říci, že mne v prvních letech mého učitelování nic tak hned nezaujalo, jako Zíbrtův »Český lid«, jenž mi otevřel na venkově nejen vlastní oči, ale odhalil také celé bohatství národopisného materiálu a ukázal cestu, jak a kudy jíti.

Ještě před touto dobou i za studií zabavovalo mne dosti lidové podání, ale když jsem poznal »Český lid«, umínil jsem si, že se dám do práce soustavné, a těsně před Národopisnou výstavou stal se národopis mým vedlejším zaměstnáním, s nímž jsem se nerozloučil podnes. A když jsem potom začal s prací doopravdy, na nic nebyl jsem víc dychtiv, než na to, jak s mým prvním příspěvkem do »Českého lidu« naloží — Dr. Zíbrt.

Napsal jsem jej tehdy ještě krasopisně, opatřil skromným dopisem Dr. Zíbrtovi a poslal doporučene panu redaktorovi, jehož jsem osobně dosud neznal, a čekal dychtivě odpovědi v listárně redakční.

Ale jaké bylo moje překvapení, když jsem dostal od Dr. Zíbrta dokonce dopis, v němž mi sám sděluje, že příspěvek do »Českého lidu« zařadí, ale vedle toho srdečným i přátelským svým způsobem vybízí ? další práci na tomto poli a slibuje každou podporu. Od té doby zůstal jsem Dr. Zíbrtovi věren až do jeho odchodu.

Je nutno říci, že Dr. Zíbrt uměl spolupracovníky hledat a také povzbuzovat. Bylť jedním z redaktorů, kteří nebyli na slovo skoupí. Psával rád a často dopisy dosti dlouhé, srdečné a radil i pomáhal, jak mohl. Mohu dobře říci, když jsem se s ním později seznámil i osobně, že jsem nepoznal redaktora ochotnějšího a vlídnějšího. Vzpomínám rád jeho rad, ale také často tanou mi na mysli i jeho stesky, s nimiž se přede mnou netajil.