bytí zvlášť v »širší vlasti« a zejména tehdy, mělo-li se vyniknouti. Protože se však správně pociťuje, že znalost těchto poměrů není všeobecná neb alespoň uspokojivá, býváme ve veřejnosti a ve společnosti upominani na nutnost vážnější pozornosti ? naší minulosti, jakožto nevyčerpatelnému zdroji poučení, výstrah i povzbuzení. Je tedy i v dobách nynějších potřebí, abychom věnovali větší a zaslouženou pozornost žití a práci našich předků. Máme-li totiž správně pohlížeti a oceňovati novodobý život a práci, je nutno znát alespoň povšechně poměry bývalé; ostatně jsme ke studiu a zkoumám národní minulosti povinni i jako vděční potomci pokolení dřívějších.

Této potřebě má sloužiti také toto skrovné pojednání, jehož hlavní účel je pokus o stručné, avšak pravdivé vylíčení života a činnosti jednoho z veliké řady našich starých, dobrých živnostníků, vlastenců, hrdinů práce, s ohledem na dávné všeobecné a hospodářské poměry v českých zemích. Víme, že významné čestné místo mezi tvůrci naší národní kultury ano i mezi národními buditeli zaujímají naši skromní, avšak zdatní živnostníci.

Jan Wegener, zámecký hejtman ve Štěkně, napsal ve svém díle »Oeconomia Bohoemo Austriaca« z r. 1669: »Je nutno přiznati podle pravdy, že by český sedlák zasloužil, aby byl prohlášen za svatého mučedníka, kdyby trpělivě snášel námahy vrchnostmi mu ukládané, kontribuce a jiné těžké nátlaky a válečné svízele, jež na něj doléhají.«*) Tak pohlížela v sedmnáctém století na českého sedláka osoba v poměrně vysokém úředním postavení, vynikající, osobnost citlivá a spravedlivě smýšlející. Tento hodnostář měl ve svém úřadě neomezenou možnost pozorovat a sledovat všeobecné poměry a život lidu i jednotlivců, a jeho poznání a úsudek při jeho upřímném podání tedy skutečnosti odpovídá. Jde sice jen o osud nebo posudek osudu českého sedláka, ale přívrženců českého národa povolání jiného než selského bylo tehdy pramálo, neboť, jak víme, byl skoro jen lid venkovský smýšlením a jednáním skutečně český, ale ani těm málo městským výjimkám, pokud šlo o upřímné Čechy, nevedlo se valně, takže lze zmíněný posudek vztahovat zásadně na celý český národ. Jest ovšem známo, že selskému a dělnému lidu vůbec i v jiných zemích se v té době nedařilo mnohem lépe než lidu našemu, ale je přece dlužno podle pravdy přiznati, že zvláště našim předkům se nevedlo dobře, poněvadž jsme byli národem skoro výhradně selským a vláda, vrchnost, jinde protektor lidu obecného, protože stejné národnosti, byla