u nás zpravidla cizí. Původní česká šlechta ve známé době takřka úplně vymizela, tím se vzájemný vztah mezi naším lidem a cizí šlechtou, u nás usedlou, tedy poměr mezi pánem a dělníkem, sedlákem, ještě zhoršil; lid neměl vlastních zastánců a nenalezl proto často pro své potřeby pochopení.

Tak asi to u nás bylo ve století sedmnáctém. Ve století osmnáctém a devatenáctém nebylo však našemu člověku mnohem lépe; ačkoliv vývojem humanity se všeobecné životní poměry obecného lidu všude lepšily, dobře u nás nebylo. V dobách, kdy československý národ byl politicky nesamostatný, tedy po řadu století, v době robot, velikých, dlouholetých válek, byl život našeho člověka, všeobecně každého povolání a stavu, sedláka, dělníka, úředníka, živnostníka i umělce, neutěšený. Sídlo státního, vládního aparátu a tedy středisko všech vysokých činitelů politických, kulturních a hospodářských nebylo ani po zániku feudálního zařízení a správy v zemích českých, nýbrž v hlavním a sídelním městě vladaře, ve Vídni. Do sídla vládní moci bylo nařízeno odváděti daně, tedy částky zisku nebo úspěchu činnosti a námahy obyvatelstva, tam se mohl nerušene a zdárně vyvíjet blahobyt úměrný hospodářství celku, činnosti obyvatelstva velikého státu; hlavní město mohlo žíti v blahobytu, bylo to na jeho rozvoji znát, ale zmíněnými okolnostmi a odlivem prostředků nedostávalo se přečasto potřebné péče o kulturní a jiné potřeby ostatním územím monarchie. Příliv a soustředění peněžních prostředků ve Vídni mělo tedy za následek blahobyt a rozmach tohoto města a jeho obyvatelstva. Vídeň, město malé ve středověku, kdy Praha byla již místem světovým, ano metropolí, dosáhla v minulých stoletích významu velikého, zatím co Praha významem ustoupila do pozadí. Je tedy samozřejmo, že i hospodářský život říšského hlavního města byl jiný než zde, že i živnostníkům a umělcům žilo se tam daleko snáze a volněji než u nás.

Sídlo vladaře a celostátních úřadů, ústavu a institucí ve Vídni mělo za další samozřejmý následek, že i všeliké podniky většího státního a mezinárodního významu pořádaly se tam, jako na př. světové a celostátní nebo mezinárodní výstavy, kongresy, sjezdy, porady a j., velkolepé slavnosti korunovační, slavnosti u příležitosti návštěv cizích panovníků a členů jejich rodin, slavnosti panovnického rodu, jako svatby ? ?., slavnosti vojenské, upomínkové na různé historické události atd.; ve Vídni pořádaly se oficielní plesy a jiné radovánky, ke kterým se sjelo a dostavilo vše, co mělo mimořádný význam kulturní a hospodářský, pořádaly se slavnosti kladení základních kamenu velkolepých komunikací, budov a pomníků, jakož i slavnosti jejich dobudování, svěcení, odevzdání veřejnosti atd.